Deník N

Závažné reakce na očkování u dětí jsou vzácné, ale přibývá jich. Nesmíme se tvářit, že neexistují, říká lékařka

Čtyřicet let očkuje Jitka Škovránková děti s narušenou imunitou. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Čtyřicet let očkuje Jitka Škovránková děti s narušenou imunitou. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

„Nechci vyvolávat paniku. Opravdu závažné reakce se týkají jen desítek dětí, ale je nutné být v rizikových případech opatrní,“ říká pediatrička a imunoložka Jitka Škovránková, která v motolské nemocnici už 40 let očkuje zejména oslabené malé pacienty. V posledních letech se u ní však scházejí i případy, kdy mělo nečekanou reakci i zdravé dítě. Děje se tak podle ní poté, co se přestalo očkovat proti tuberkulóze. Jak je to možné, vysvětluje v rozhovoru pro Deník N.

V tomto rozhovoru budeme mluvit kromě jiného o vzácných, ale existujících vážných reakcích po očkování u kojenců. O záležitosti, o které odborníci moc nemluví, spíše zaznívá z tábora těch, kteří jsou proti očkování nebo mají pochybnosti o jeho bezpečnosti. Mám pocit, že je proto potřeba vytknout před závorku, že náš rozhovor nemá zpochybnit očkování jako takové. Souhlasíte?

Jistě. Očkování je jeden z pokroků v medicíně, který musíme podporovat. Zachránilo a stále zachraňuje miliony lidských životů. Musíme očkovat, nelze ho ukončit, jinak tu bude jen částečně imunizované obyvatelstvo a začnou se objevovat případy těžkých dávno „zmizelých“ nemocí, které mohou být pro nechráněné jedince velice závažné.

Ale měla by zde být stále i snaha o jeho vylepšování a také výzkumníci již řadu let pracují na účinnějších a šetrnějších vakcínách. Co mi chybí, je snaha pediatrů o individualizované očkovací plány pro některé děti s reakcemi po očkování nebo pro rizikové skupiny. Ta by měla být podpořená i lepší dostupností méně valentních vakcín.

Aby bylo možné v případě potřeby rozložit očkování nejen v čase, ale taky ve slabších dávkách a méně druhů nemocí dohromady? 

Přesně tak.

Pracujete v očkovacím centru ve Fakultní nemocnici v Motole, specializujete se na očkování těžce nemocných dětí, dětí po chemoterapiích, transplantacích a dětí s autoimunitními poruchami, ale právě u vás se taky scházejí rodiče s dětmi, které měly opravdu nepřiměřené a vážné reakce po běžném očkování. Odcházejí od vás i takové děti nakonec naočkované?

V naprosté většině ano, a to i děti, jejichž rodiče zprvu zarputile tvrdili, že po té zkušenosti, kterou mají, už dítě očkovat nenechají. S rodiči ale dlouze mluvím a hodně vysvětluji. Rozebíráme možnosti, jaké jsou.

Primárně mám v péči děti se sníženou imunitou, těžké alergiky, revmatiky, onkologické a transplantované a děti po závažných nemocech, které ztratily vlivem terapie odolnost vůči infekčním nemocem po předchozím očkování. Tyto děti očkujeme v individuálním režimu, některé za určitých okolností nelze očkovat vůbec. To je základ naší práce.

Závažné reakce nesmíme bagatelizovat

My dnes ale budeme mluvit o případech, kdy k vám přicházejí rodiče s dítětem, které bylo zdravé, ale reagovalo na očkování nečekaně silně. O jaké reakce se jedná?

Ty nejzávažnější a zdůrazňuji, že opravdu vzácné, jsou takzvané encefalopatické reakce – s křečemi a s poruchou vědomí. O poznání lehčí, častější, ale pořád spíš vzácné jsou reakce, které vedou k poruchám chování.

V posledních osmi letech přibylo dětí, které po očkování vykazují určitý regres psychomotorického vývoje, laicky řečeno – vrátí se vývojově zpátky. Důvodem je vzájemné ovlivnění nervového a imunitního systému poté, co je imunita očkováním stimulovaná. Tyto děti mívají často po vakcinaci i vysoké teploty.

Poruchy chování dětí? Přiznám se, že jsem žila v přesvědčení, že svědectví, jak se „dítěti po očkování změnila osobnost a chování“, jsou jen koincidencí, která s očkováním přímo nesouvisí, ale že se očkuje v době, kdy děti procházejí vývojovými skoky.

Chápu vás, protože tohle pořád říkají i někteří dětští lékaři. Taky jsem si zpočátku myslela, že jde spíš o náhodu. Ale těch případů, kdy děti reagovaly neadekvátně, přibývalo 

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější