Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Závažné reakce na očkování u dětí jsou vzácné, ale přibývá jich. Nesmíme se tvářit, že neexistují, říká lékařka

Čtyřicet let očkuje Jitka Škovránková děti s narušenou imunitou. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Čtyřicet let očkuje Jitka Škovránková děti s narušenou imunitou. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

„Nechci vyvolávat paniku. Opravdu závažné reakce se týkají jen desítek dětí, ale je nutné být v rizikových případech opatrní,“ říká pediatrička a imunoložka Jitka Škovránková, která v motolské nemocnici už 40 let očkuje zejména oslabené malé pacienty. V posledních letech se u ní však scházejí i případy, kdy mělo nečekanou reakci i zdravé dítě. Děje se tak podle ní poté, co se přestalo očkovat proti tuberkulóze. Jak je to možné, vysvětluje v rozhovoru pro Deník N.

V tomto rozhovoru budeme mluvit kromě jiného o vzácných, ale existujících vážných reakcích po očkování u kojenců. O záležitosti, o které odborníci moc nemluví, spíše zaznívá z tábora těch, kteří jsou proti očkování nebo mají pochybnosti o jeho bezpečnosti. Mám pocit, že je proto potřeba vytknout před závorku, že náš rozhovor nemá zpochybnit očkování jako takové. Souhlasíte?

Jistě. Očkování je jeden z pokroků v medicíně, který musíme podporovat. Zachránilo a stále zachraňuje miliony lidských životů. Musíme očkovat, nelze ho ukončit, jinak tu bude jen částečně imunizované obyvatelstvo a začnou se objevovat případy těžkých dávno „zmizelých“ nemocí, které mohou být pro nechráněné jedince velice závažné.

Ale měla by zde být stále i snaha o jeho vylepšování a také výzkumníci již řadu let pracují na účinnějších a šetrnějších vakcínách. Co mi chybí, je snaha pediatrů o individualizované očkovací plány pro některé děti s reakcemi po očkování nebo pro rizikové skupiny. Ta by měla být podpořená i lepší dostupností méně valentních vakcín.

Aby bylo možné v případě potřeby rozložit očkování nejen v čase, ale taky ve slabších dávkách a méně druhů nemocí dohromady? 

Přesně tak.

Pracujete v očkovacím centru ve Fakultní nemocnici v Motole, specializujete se na očkování těžce nemocných dětí, dětí po chemoterapiích, transplantacích a dětí s autoimunitními poruchami, ale právě u vás se taky scházejí rodiče s dětmi, které měly opravdu nepřiměřené a vážné reakce po běžném očkování. Odcházejí od vás i takové děti nakonec naočkované?

V naprosté většině ano, a to i děti, jejichž rodiče zprvu zarputile tvrdili, že po té zkušenosti, kterou mají, už dítě očkovat nenechají. S rodiči ale dlouze mluvím a hodně vysvětluji. Rozebíráme možnosti, jaké jsou.

Primárně mám v péči děti se sníženou imunitou, těžké alergiky, revmatiky, onkologické a transplantované a děti po závažných nemocech, které ztratily vlivem terapie odolnost vůči infekčním nemocem po předchozím očkování. Tyto děti očkujeme v individuálním režimu, některé za určitých okolností nelze očkovat vůbec. To je základ naší práce.

Závažné reakce nesmíme bagatelizovat

My dnes ale budeme mluvit o případech, kdy k vám přicházejí rodiče s dítětem, které bylo zdravé, ale reagovalo na očkování nečekaně silně. O jaké reakce se jedná?

Ty nejzávažnější a zdůrazňuji, že opravdu vzácné, jsou takzvané encefalopatické reakce – s křečemi a s poruchou vědomí. O poznání lehčí, častější, ale pořád spíš vzácné jsou reakce, které vedou k poruchám chování.

V posledních osmi letech přibylo dětí, které po očkování vykazují určitý regres psychomotorického vývoje, laicky řečeno – vrátí se vývojově zpátky. Důvodem je vzájemné ovlivnění nervového a imunitního systému poté, co je imunita očkováním stimulovaná. Tyto děti mívají často po vakcinaci i vysoké teploty.

Poruchy chování dětí? Přiznám se, že jsem žila v přesvědčení, že svědectví, jak se „dítěti po očkování změnila osobnost a chování“, jsou jen koincidencí, která s očkováním přímo nesouvisí, ale že se očkuje v době, kdy děti procházejí vývojovými skoky.

Chápu vás, protože tohle pořád říkají i někteří dětští lékaři. Taky jsem si zpočátku myslela, že jde spíš o náhodu. Ale těch případů, kdy děti reagovaly neadekvátně, přibývalo a jejich charakter byl prakticky stejný.

Kdy jste si toho začala všímat? Co se stalo?

Objevilo se to v době, kdy se přestalo očkovat proti tuberkulóze. Očkuji již pětačtyřicet let, a dokud se očkovalo proti tuberkulóze, nikdy jsem se s takovými reakcemi po očkování – jak původními vakcínami, tak i současnými hexavakcínami – nesetkala. Od ukončení povinného očkování proti TBC se reakce začaly vyskytovat. Začala jsem se tomu víc věnovat z hlediska neuroimunologie a po pročtení odborných publikací jsem došla k tomu, že je zde přímá souvislost.

Vakcína, která se do roku 2010 vpichovala novorozeňatům do ramene, nějakým způsobem chránila tělo před nežádoucími reakcemi na jiné vakcíny?

Ano. Ten mechanismus je složitý, ale pokusím se to vysvětlit. Po očkování hexavakcínami se navodí jak protilátková, tak buněčná imunita, ale převažuje takzvaná protilátková odpověď. U dětí, které byly jako novorozeňata očkované proti tuberkulóze, se navodí naopak výhradně buněčná imunitní odpověď, která přetrvává dlouho po zhojení reakce. Tyto imunitní produkty po obou očkováních se vzájemně ovlivňují a ve svém důsledku utlumí nepřiměřené reakce po hexavakcíně. Proto se dříve reakce, jako jsou poruchy chování, nevyskytovaly.

MUDr. Jitka Škovránková. Lékařka s atestací z pediatrie a imunologie, specialistka na očkování nemocných či jinak oslabených dětí z očkovacího centra Fakultní nemocnice v Motole. Foto: Ludvik Hradilek, Deník N

Pojďme si říct, co je ještě normální reakce na očkování a kdy už je důvod k obavám?

Očkování obecně vyvolává zánětlivou reakci, ta je – do jisté míry – přirozená. Děti po očkování hexavakcínami většinou nemívají  žádnou nebo jen mírnou reakci, jako je zvýšená teplota, pláč, neklid nebo naopak apatie, nechutenství, průjem… Trvá-li den, dva, tři a pak odezní, je to normální průběh a není důvod k obavám, reakce se dá tlumit léky proti horečce.

Když však některé z příznaků přetrvávají déle než týden nebo jsou velmi intenzivní (vysoké teploty), případně se změní chování dítěte, pak doporučuji konzultovat reakci s pediatrem a s další dávkou vakcíny počkat. Očkovat nejdřív za 3–6 měsíců, a to pouze čtyřsložkovou vakcínou, tedy jen tetanus, záškrt, černý kašel a hemofilus (někdy je lepší dokonce vynechat i složku černého kašle a záškrtu). Následně doočkovat samostatně obrnu a později žloutenku B.

Může takový prodělaný těžší zánět kojence nějak ohrozit?

Bohužel ano. I když jde o zánět neinfekční, víme, že u takového dítěte se může nastartovat porucha chování, spánku a opozdit psychomotorický vývoj. Existují totiž paralely mezi zánětem a neurologickými poruchami, a to zejména u malých kojenců. Imunitní a nervový systém se vzájemně ovlivňují, vyvíjejí se totiž ze společné kmenové buňky.

Obořili se na mě, že dělám zbytečnou paniku

Prve jste mluvila také o reakcích neurologických. Jak vypadají?

Mohou být bezprostřední, ale i opožděné. Objeví se snížení svalového tonu, záškuby těla nebo končetin, propínání do luku, nebo se naopak utlumí spontánní hybnost. Dítě je taky velice plačtivé a mrzuté. Může dojít k poruchám spánku nebo vokalizace – dítě si přestane broukat. Nebo přestane reagovat na kontakt s matkou, přestane se usmívat. V takovém případě je nutné k tomu  přistoupit jako k neurologické, ale přesněji psychiatrické komplikaci.

Z naší zkušenosti vím, že pokud se tyto projevy opakují po dalších dávkách vakcín, mohou zůstat i některé trvalé následky, hlavně poruchy řeči – dyslexie a poruchy spánku nebo hyperreaktivita.

Velmi vzácně jsem se setkala s vážnými encefalopatickými poruchami, s poruchou vědomí a křečemi. Může se stát, že očkování nastartuje prvé projevy epilepsie, ale zdůrazňuji, že jen v případě, že už nějaká dispozice k záchvatům u dítěte je. Výjimečně může po očkování proti spalničkám dojít i k zánětu mozku, četnost se však uvádí jeden případ na milion očkovaných. Sami jsme konzultovali jeden případ asi před dvěma lety, po dvou týdnech ale bylo dítě naštěstí bez následků v pořádku.

Praktičtí lékaři o tom vědí? Spolupracují? Vědí, jak dál postupovat?

Někteří ano, ale bohužel někteří ne. Ti stále říkají, že změny chování, které rodiče pozorují, s očkováním nesouvisejí. A děti očkují dál podle kalendáře.

Když jsem o svých poznatcích přednášela, zástupci vakcinologů se na mě obořili, že dělám zbytečnou paniku. A pediatři se taky obrátili proti mně, nebrali moje doporučení a argumentaci moc vážně. Jenže podstatě imunitní odpovědi po očkování málokdo opravdu rozumí, není to pediatrie nebo epidemiologie, je to biologie a imunologie. Bez potřebné erudice je obtížné pochopit tyto souvislosti mezi zánětem po očkování a možnými neurologickými projevy.

Ale abych byla spravedlivá, nejde jen o nechuť se tím zabývat. Jistě je mnoho pediatrů, kteří by rádi více individualizovali očkování oslabených dětí nebo dětí s reakcemi, ale potíž je jinde.

Kde?

Například trivakcíny se musí kupovat v balení po deseti dávkách. Chápu, že se kvůli jednomu dítěti a dvěma potřebným dávkám zdráhají toto balení koupit. Ale expirace je až dva roky a jsem přesvědčená, že dětí, u kterých by bylo vhodné hexavakcínu rozložit, je víc. Když mají třeba vysoké teploty po očkování, atopický ekzém a podobně.

Publikovala jste o svých poznatcích už nějaký článek v odborném tisku?

Zatím ne, neměla jsem na to čas, ale publikovat budou zaměstnanci SÚKL (Státního ústavu pro kontrolu léčiv). Slíbili to. Jsou zodpovědní za informování o reakcích po lécích, tedy i vakcínách. Začít by měli retrospektivní studií.

Vraťme se k tomu, co mají dělat rodiče, jejichž dítě má nepřiměřenou reakci.

Měli by se poradit s pediatrem a pokusit se s ním domluvit na dalším postupu. Pediatr může zavolat k nám a poradit se, k tomu by ho měli přimět. Mám zkušenost, že pokud k nám pediatr zavolá, vše si vysvětlíme a domluvíme se na posunutí další dávky.

Pokud byla reakce závažnější a situace to opravdu vyžaduje, pak dítě přebereme k nám, u dětí z Moravy doporučíme konzultaci v brněnském očkovacím centru. U lehčích reakcí mohu z vlastní zkušenosti říct, že opravdu stačí odklad.

Kolik tedy je těch vážných případů reakcí?

Statistiky nejsou. Sem se dostane tak jeden dva případy za 14 dnů. Regresi odhaduji na asi 200 dětí od roku 2012 a encefalopatické reakce jsou skutečně velice vzácné, těch jsou jednotky.

Říkám rodičům pravdu. Vyplácí se to

Řekly jsme si, jaké projevy by měly rodiče znepokojit, obávám se ale, že spousta jich bude znepokojena už předem po přečtení našeho rozhovoru. Kdy je třeba být obezřetní už před očkováním a co už je přehnaný strach?

Na opatrnějším postupu, nejlépe na preventivním rozložení vakcín by se měl rodič s pediatrem domluvit u dítěte, jehož starší sourozenec nějaké vážnější nebo přetrvávající reakce prodělal (opakuji, že nejde o den dva lehce zvýšené teploty či nerudnosti, to je normální a není důvod k obavám). Na základě vlastních zkušeností soudím, že jde taky o genetickou dispozici pro tento typ reakce, většina kojenců s reakcemi totiž vykazuje nižší hladiny imunoglobulinů IgG v séru.

Opatrnost doporučuji také u dětí rodičů, kteří mají oba těžké alergie nebo autoimunitní systémové onemocnění, tam je vhodné zahájit očkování o něco později a aplikovat dávky v delších odstupech.

Nebojíte se, že tím, že mluvíme o vážných reakcích, posílíme protiočkovací nálady?

Rozhodně nechci vyvolávat žádnou paniku a znovu opakuji, že se to týká desítek dětí, ale nemůžeme se tvářit, že je jedno, že nějaké děti takové reakce mají. Rozhodně není důvod ke strachu, jen je nutné být v některých rizikových případech opatrní a nebagatelizovat pro někoho třeba zdánlivě nevýznamné reakce.

Říkám rodičům jen pravdu. A říkám ji i rodičům, kteří sem přijdou do naší ambulance. A jak už jsem řekla na začátku, nakonec odcházejí s naočkovanými dětmi, protože jim vysvětlím důvod i mechanismus vzniku reakce. Někdy se domluvíme třeba jen na tom nejnutnějším, ale většinou to přijmou. Naprosto mimořádně děti nenaočkuji. A to v případech, kdy jsou pro to opravdu závažné důvody a očkování by dítě ohrozilo, ale to jsou spíše jiné případy, než o jakých mluvíme.

Děti, které nemohou být očkované, chrání právě ona pověstná proočkovanost populace. Je to zásadní argument pro plošné očkování, nelze proti němu namítat snad nic. Kromě zájmů osobních. A je asi přirozené, že se rodiče, když dojde na věc, bojí především o své dítě. Někdy se mi zdá, že rétorika některých vakcinologů či epidemiologů je vyhrocená, že každého, kdo má třeba jen otázky k zákonné povinnosti očkovat nebo se bojí, že jeho dítě je třeba oslabené a mohlo by reagovat neadekvátně, nebo volá po rozložení vakcín, dávají do jednoho pytle s opravdu militantními nebezpečnými antivax aktivisty. Nebo mají tendenci tyto hlasy zlehčovat, někdy zesměšňovat. Není to kontraproduktivní?

Mně se to taky nelíbí. Vím, jak se vyplácí s lidmi mluvit. Neútočit na ně, nezesměšňovat je, ale vysvětlovat. Čím víc pediatrů bude ochotných s rodiči o vakcinaci mluvit, čím víc se budou v téhle problematice vzdělávat, tím lépe. Jenže průměrný věk pediatra je 59 let, většina z nich nikdy neměla žádné imunologické vzdělání.

Nedávno jsem četla článek, kde pediatrička říká, že vůbec nemá tušení, jak vakcína pracuje. Pokud mají školení, tak od vakcinologů či epidemiologů, kteří jim vysvětlí, před jakými nemocemi vakcíny chrání, ale imunologické principy a reakce už ne. Mladá generace pediatrů, která už prošla imunologickým vzděláváním a mívá mnohem lepší znalosti, se bohužel do ambulancí praktiků nehrne.

I když je opravdu protiočkovací jádro spíše minoritní, jeho hlas je velmi silný. A mýty a bludy se šíří dál a dál. Epidemiologové mají pravdu v tom, že poklesne-li proočkovanost, může to být velmi nebezpečné a mít to zkázonosné důsledky, takže se na druhou stranu dá pochopit, že jsou kolikrát velmi příkří ve svých soudech.

Ano, bohužel někteří lidé jsou přesvědčení o své pravdě, ale nevědí o tom nic. To je smutné. Ale tím, že se budou příznivci a odpůrci vzájemně očerňovat, ničemu nepomůžou.

„Vím, že očkování je užitečná věc, ale vadí mi, že je to povinné.“ Tento postoj je poměrně častý. Mnoha lidem se nelíbí postihy za neočkování a fakt, že je povinných očkování tolik, a to i těch, která se laikům zdají nadbytečná. V mnoha zemích je přístup k očkování volnější a proočkovanost je taky dobrá. Tady spíš slyšíme, že když se to zvolní, lidi se na to vykašlou. Jaký model připadá vám ideální?

V některých zemích to mají udělané tak, že rodiče zodpovídají ze zákona za to, že dítě bude v určitém věku očkované na určité konkrétní nemoci a je to flexibilní podle aktuální epidemiologické situace. Například dokud nebyla epidemie spalniček, bylo očkování proti nim sice povinné, ale až při nástupu do školky se věc řešila. Až nyní, s narůstajícím počtem případů, se naopak hlásí rodiče o očkování daleko více.

Smysl má povinné očkování proti tetanu, ale povinné očkování proti obrně nebo žloutence B v kojeneckém věku mi připadá při současné epidemiologické situaci nadbytečné. I jeho účinnost je lepší při očkování v pozdějším věku. Plošně hrazené očkování ano, ale ne povinné. Povinné má být jen to, co je hrozba. Proto bych byla pro, aby se hexavakcína změnila na povinnou pentavakcínu bez složky žloutenky, nebo tetravakcínu (tetanus, černý kašel, záškrt, hemofilus), ke které by se doočkovávala obrna. Žloutenku bych klidně nechala na později, kvalitnější imunologická odpověď na toto očkování je v pěti, šesti letech, to by mělo stačit.

A propos, povinné očkování kojenců proti žloutence B vzbuzuje hodně otázek. Proč tam je tak brzo?

Upřímně, nevím. Když jsem tehdy epidemiologů ptala, odpověď byla, že na doporučení WHO.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Tchán stál u vymýcení obrny

Když jste zmínila obrnu, Československo byla tuším první země, která zavedla v 60. letech plošné očkování proti obrně. Nemoc se zdála být vymýcená, ale v mnoha zemích světa, kde se neočkovalo, dosud děti mrzačí a zabíjí.

Obrna je závažná nemoc a rozhodně by se nemělo přestávat s plošným očkováním. A to nejen proto, že ho v Československu zavedl také můj tchán… Je to velmi účinná vakcína, která nemá žádné nežádoucí účinky, dokonce v ní nejsou ani soli hliníku. Chrání dokonale.

Počkejte, váš tchán zavedl plošné očkování proti obrně?

Profesor Škovránek, tatínek mého manžela, byl v 60. letech hlavní hygienik a společně s virology rozhodli o plošném očkování proti obrně. On rozhodl z moci úřední. Byl mikrobiolog, vymyslel například pro vojáky speciální kultivační sadu, pomocí které mohli snadno zjistit, jestli střevní problémy, které mají, jsou způsobeny bakterií tyfu.

A tenhle můj tchán vzal v roce 1960 na sebe zodpovědnost a rozhodl, že se u nás jako v prvním státu na světě zavede plošné očkování živou vakcínou. Představte si, kdyby děti měly na vakcínu nějaké silné nežádoucí reakce! To by byl strašný průšvih. Ale on tomu věřil a troufl si tohle rozhodnout.

Svým způsobem hrdina. Efekt ale přišel hned, tak si užil i slávy?

Ano, efekt byl neuvěřitelný. Nemoc, která mrzačila děti, byla do roka pryč. Byl na to pyšný, pochopitelně.

Hliník potřebujeme

Zmínila jste hliník, respektive soli hliníku, které se u mnohých vakcín používají, protože zvyšují účinek očkovací látky. V jednotlivých vakcínách je přísně kontrolované množství, vysoce podlimitní, co se týče toxikologických účinků, jenže – jak píše například toxikolog Miloslav Pouzar v článku v časopise Vesmír – jed dělá dávka. Porce hliníku se sčítají. Asi právem se někteří lidé ptají, jestli už není riskantní, když dostane kojenec během pár měsíců několik dávek vakcín s hliníkem, do toho přijímá hliník přirozeně v mateřském mléce nebo v sunaru nebo z prostředí. Není to pak vážně moc?

Na to jsou různé názory. Hliník má určité toxické vlastnosti, metabolizuje se složitě, v různých tkáních v podobě organických sloučenin i jako sůl. Imunitní  buňky ho fagocytují, tesaurují…

Požírají a schraňují, uskladňují?

Ano. Může se pak dostat do mozkové tkáně. Zase platí, že méně valentní vakcíny by byly šetrnější i v dávkování hliníku, při větším rozestupu vakcín se taky stihne odbourat dřív, než přijde další dávka. Jenže rozestupy vakcinace jsou zas proti epidemiologické problematice, což samozřejmě chápu.

Víte, volit z různých úhlů pohledu není vůbec jednoduché. Pořád platí, že obecné výhody vakcinace dalekosáhle převažují nad negativními účinky, hliník má řadu vlastností, které při očkování potřebujeme.

Nikdy se nikdo nestal autistou kvůli očkování

Pak tu máme ten stále dokola opakovaný, mnohokrát vyvrácený mem o vzniku autismu u dětí po očkování. Před pár lety publikovaná metaanalýza u více než 1,3 milionu dětí zveřejněná v prestižním vědeckém časopise Vaccine jednoznačně vyvrátila možný vztah mezi očkováním a autismem nebo poruchami autistického spektra.

Nepamatuju si jediný případ, kdy by někdo přišel byť jen s podezřením, že jeho dítě po očkování MMR vakcínou v naší ambulanci je autista. Ano, jsou děti, kterým se po některém očkování mohou objevit prvé projevy autismu, ale není prokázaná žádná korelace mezi očkováním a vznikem autismu.

Pro autismus musí být dispozice, jak je u některých typů autismu uvedeno v literatuře, jde o autoimunitní zánět v centrálním nervovém systému. Nevznikne tedy očkováním. Ne. Autismus může spustit třeba těžká virová infekce – pamatuji si případ, kdy se po spalničkové vakcíně u autistického dítěte zhoršily projevy autismu, ale nikdy se nikdo autistou nestal kvůli očkování. Nikdy.

Návrat očkování proti tuberkulóze

Řekla jste, že před nežádoucími reakcemi na hexavakcínu děti dřív chránila vakcína proti tuberkulóze, takzvaná kalmetizace. Když jsem se nedávno připravovala na rozhovor o tuberkulóze, šokovalo mě, že ta nemoc ročně propukne u deseti milionů lidí, dva miliony na komplikace v souvislosti s tuberkulózou nebo na její následky ročně zemřou. Až člověka udivuje, že se s očkováním přestalo. Mělo by se podle vás tedy očkování obnovit?

Jsem o tom přesvědčená, ta nemoc se dál šíří v souvislosti s otevřeným světem a migrací, a u nás počty případů porostou. Kromě toho, že vakcína výborně funguje i jako ochrana před nežádoucími účinky hexavakcíny, existují i vědecké práce, ze kterých vyplývá, že děti naočkované v novorozeneckém věku proti tuberkulóze jsou na tom obecně lépe v míře nemocnosti.

Vakcína proti TBC stimuluje takzvanou buněčnou imunitu, zvyšuje tak jejich odolnost proti virům a zmírňuje alergické reakce nebo výsev ekzémů. Navíc chrání před zvířecími mykobakteriemi, které šíří někteří ptáci.

Jaký názor na to mají vakcinologové?

O znovuzavedení plošného očkování se uvažuje, vakcinologové ale chtějí počkat až na novou generaci vakcín. Já bych očkovala hned, i tou starou. Nyní se po narození očkují jen děti rizikových skupin, třeba přistěhovalců z Ukrajiny, kde je tuberkulóza hojnější. Jinak je možné o vakcínu zažádat a nechat se očkovat dobrovolně za úhradu po šesti měsících věku.

Přeočkujte se proti spalničkám

Na závěr bych ještě ráda zmínila spalničky, které jsou po letech, co o nich nebylo slyšet, na vzestupu, blížíme se možná i počátku epidemie. Většina z nás v dětství očkovaná proti spalničkám byla, ale jak jsme se mnozí až teď dozvěděli, nejsme chráněni doživotně. Jak dlouho nás vakcína z dětství chrání?

Imunita po očkování proti spalničkám trvá tak 23 až 26 let, pak už ochrana většinou klesá pod normu.

Doporučujete přeočkování?

Ano. Je lepší se nechat naočkovat. Dospělí se očkují zpravidla po kontrole protilátek. Očkování doporučuju.

Prý ale nejsou k dostání monovakcíny, pouze trojvakcíny spalničky–příušnice–zarděnky. To nevadí?

Vůbec ne. Za reakce je zodpovědná jen spalničková složka. A imunita proti zarděnkám a příušnicím se taky hodí. I ta časem vymizí. Spalničky umí být velmi ošklivá nemoc, když máme k dispozici ochranu, je dobré ji využít. Můžu jen zopakovat, že očkování zachraňuje životy.

Rozhovory

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější