Kdyby Dominika Feriho napadli v Americe, samozřejmě by to vyšetřovali jako rasismus
Komentář Jany Ciglerové: Chápu, proč se Dominik Feri zdráhá ten útok označit za rasismus, a je mi to líto. Už si zvykl, že mu nadávají a že na něj plivou, a ví, že by si tím ještě víc uškodil. Ale kdyby žil ve Spojených státech, pojmenoval by to tak bez zábran nejen on, ale i mnozí další.
Společnost funguje podle pravidel, která si dohodne. Pokud je ta společnost tak většinově bílá, jako je ta česká, dohodne se na pravidlech, která zohledňují její bílé potřeby. Ti jinak barevní nemají ani moc se ozvat, ani počet na to, aby to případně něco znamenalo.
Dominik Feri ví moc dobře, že i když ho napadli dva muži, kteří se hlásí k extremistickým názorům, i když u toho svědci slyšeli rasistické nadávky a i když nikdo jiný na místě napadený nebyl, proč o útoku nechce mluvit jako o rasovém. My Češi taková závažná obvinění na svoji adresu nejen neradi slyšíme, ale podstatná část z nás nemá ani citlivost rasismus rozeznat. Jak bychom mohli, když jsme jako příslušníci privilegované rasy nikdy neměli příležitost ho vůči sobě zažít.
Dobře si vzpomínám na své první setkání s vlastním rasismem. Bylo mi pětadvacet, přijela jsem poprvé do Londýna na univerzitu a jako studentka jsem začala jezdit autobusem. Po pár jízdách jsem si udělala jasný závěr:
