Dokud to bude potřeba, budu o svém znásilnění mluvit, říká instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek
Jasmína Houdek se věnuje výuce moderní sebeobrany. Učí ženy jakéhokoli věku. Říká, že když jste na ulici sebevědomé, snížíte pravděpodobnost, že na vás agresor zaútočí. „Na holku, která nemá podprdu, lezou jí kalhotky, má výraznou rtěnku, ale má hlavu nahoře, na tu si nikdo nedovolí,“ říká instruktorka.
Její kurz jsem si vyzkoušela. Po svých zkušenostech s násilím jsem nevěřila, že budu schopná se bránit. Dokonce jsem zaútočila. Nevím, jak by to dopadlo na ulici, ale na kurzu jsem třemi dobře mířenými ranami poslala figuranta v ochranném obleku k zemi. Nezamrzla jsem. A byl to dobrý pocit.
Co se v rozhovoru mimo jiné dozvíte:
- Jaký je příběh Jasmíny Houdek?
- Proč učí moderní sebeobranu?
- Jaké jsou mýty ohledně znásilnění?
- Jak před agresorem nezamrznout?
- Bojí se dodnes Jasmína na ulici?
- A jak v tomto směru vychovává svoji dceru?
Když jsem přišla na váš kurz moderní sebeobrany, první, co jsem od vás slyšela, bylo, že jste byla ve čtrnácti letech znásilněna. Říkala jsem si, že to říkáte na každém kurzu, přesto jste měla slzy v očích. Jaká žena proti mně v tu chvíli stála?
Mně už se to moc říkat nechce, jsem z toho unavená a radši bych říkala jiné věci. Říkám to ale v první větě, protože to lidi pořád šokuje. Protože nás pořád není dost, co o tom mluvíme. Přitom moc dobře vím a mám to podložené studiemi, že ten problém se týká většiny žen, které na kurzu mám. A nejen na kurzu. Já to neříkám jen na kurzech, říkám to i ve školách, na demonstracích, na konferencích.
A mně nálepka „té znásilněné“ vlastně nevadí, protože chci, aby lidé viděli, jak
