Čerstvé květnové divadelní premiéry: Norbert Lichý bojuje s demencí, Losers s duchovnem a Miřenka Čechová proti krizi

Kde má André hodinky? Nejsou v lednici?

Otec, režie Jan Holec, Divadlo Petra Bezruče. Premiéra 26. května, recenzi napsala Zdeňka Horváthová.

Režie Jana Holce, které jsem v ostravském Divadle Petra Bezruče doposud viděla (Lásky jedné plavovlásky, Bratři Karamazovi), byly plné extravagance a zesílených emocí. Pracovalo se v nich s kýčem, případně s campovou estetikou, což se neodráželo pouze na barevné scénografii, ale i na provokativních momentech obsahujících humor na hraně – například zesměšňování křesťanských symbolů.

Nová inscenace Otec se však spíše blíží realistickému pojetí. Dílo o tom, jak se postava Andrého (Norbert Lichý) vyrovnává s rozvíjející se stařeckou demencí, totiž nepotřebuje výraznější metafory opisující jeho hlavní myšlenku.

Zachovává si tak jemný, ale zároveň humorný přístup k tématu, které může být aktuální vlastně pro kohokoliv. Není proto divu, že se tu nevyužívá ani zcizujících efektů kromě okamžiku, kdy Markéta Haroková v roli dcery Anne mluví k publiku o realizování intruzivní myšlenky spočívající v zadušení nemocného otce.

V náruči pečovatelky

Inspirace stejnojmenným oscarovým filmem z roku 2020 se nedá přehlédnout. Z toho důvodu nutno ocenit přístup Lichého, jenž Andrého pojal s větší nadsázkou než jeho protějšek Anthony Hopkins.

Skutečnosti určitě dopomáhá i divadelní médium. Herec totiž dokáže přirozeně vycítit příchod smíchu ze strany diváctva. V důsledku se nebojí využít možnosti vyřčení repliky sarkastickým tónem – například když Anne vyčítá, že neustále na něco zapomíná.

Lichý se zároveň nepokouší o vytvoření politováníhodné postavy. Jeho André je otravný a příliš sebevědomý. V momentě, kdy se poprvé setká s Laurou (Barbora Křupková),