Kam vyrazit za uměním? Do nové expozice Národní galerie i za výjimečnými osudy českých malířek
V českém galerijním provozu bylo v květnu živo. Otevřela se nová expozice poválečného umění ve Veletržním paláci, proběhly retrospektivy dvou význačných českých malířek a také dva výtvarné festivaly. V rámci projektu Mladá kritika přinášíme recenze aktuálních výstav od studentů Katedry teorie a dějin umění na pražské UMPRUM.
Několik vrstev poválečného umění
1939–2021: Konec černobílé doby, NGP – Veletržní palác, stálá expozice
Recenzi napsala Tereza Štěpánová
Procházka uměním od vzniku protektorátu po současnost je cestou dlouhou, pestrou, plnou zvratů a silných gest. Od 26. května na ni do druhého patra Veletržního paláce zve Národní galerie v Praze. Největší galerijní instituce v zemi totiž po dlouhých peripetiích konečně otevřela ucelenou sbírkovou expozici poválečného umění. Jmenuje se 1939–2021: Konec černobílé doby.
Názvem mladý kurátorský tým ve složení Michal Novotný, Adéla Janíčková a Eva Skopalová demonstruje snahu představit umění nedávné doby ve své mnohovrstevnatosti, nikoliv ve vyhraněných polaritách.
S médiem výstavy kurátoři nijak neexperimentovali. Zvolili jasnou chronologickou koncepci, ve které zvýrazňují klíčové historické mezníky.
Na pomyslnou časovou osu umístili celkem 323 děl, mezi nimiž nejsou jen mistrovská díla československého poválečného umění, jako je Kleopatra Jana Zrzavého, Neprašův Velký dialog nebo porevoluční manipulované fotografie Veroniky Bromové, ale i
