Zkoušet ze jmen manželek Karla IV. je noční můra, říká historik. Jak se má proměnit výuka dějepisu?

Na co se v rozhovoru také ptáme:

• Jak zařídit, aby učitelé začali učit jinak.
• Jak by se mělo přistupovat k výuce starších dějin a proč se stále mají vyučovat.
• Jak je to s moderními dějinami a zda se jich učitelé skutečně stále bojí.
• Jaké jsou konkrétní příklady budoucích změn ve výuce.

Kam by revize kurikula neboli rámcového vzdělávacího programu pro základní školství měla směřovat?

Samozřejmě jak k dětem, tak k učitelům. Učitelé by měli přemýšlet, jak dětem méně předávat hotový obsah a řešení a víc je vést k tomu, aby nad tím uvažovaly samy a na řešení se pokoušely přijít.

Samotný obsah kurikula by měl mít různé praktické přesahy, neměl by být jen formalistní. Děti vnímají školní prostředí stále víc jako prostor, kde se po nich cosi formálně vyžaduje. Ve chvíli, kdy se ptají, k čemu jim to v životě bude, mnohdy nedostanou smysluplnou odpověď. Nebo aspoň takovou, které by rozuměly.

Tohle jsou podle mě dvě hlavní zacílení, ke kterým má revize směřovat: že se děti učí, ne že jsou vyučovány. A vědí, kam to směřuje. Bohužel to ale někdy pod abstraktními formulacemi není úplně vidět.

I toto mi však zní poněkud abstraktně. Jste v pracovní skupině pro dějepis, můžete mi popsat na konkrétnějších příkladech, co se změní, jak by výuka měla vypadat?

Zkusím to vysvětlit v technologické úrovni. Tým z dnes už bývalého vzdělávacího oddělení Ústavu pro studium totalitních režimů vytvořil aplikaci HistoryLab. Ta nabízí do výuky různé úlohy, kde se pracuje s fotografiemi, mapami, karikaturami, se vším možným, co se dá vyhodnocovat.

Vezměme si jako příklad starší dějiny. Je tam úloha s otázkou, proč se lidem v pravěku kazily zuby, což se může týkat i dnešních dětí, je jim to blízké.

Na první fotografii je detailní záběr na zkažený chrup člověka z období neolitu. Děti mají vyhodnotit, co