Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Život je těžký. Nepředstírejte opak

Život je prostě těžký a úvahy nad strastmi, jež nám umožňují vypořádat se s nimi, vyžadují trvalou práci, říká Setiya. Foto: Toa Heftiba, Unsplash
Život je prostě těžký a úvahy nad strastmi, jež nám umožňují vypořádat se s nimi, vyžadují trvalou práci, říká Setiya. Foto: Toa Heftiba, Unsplash

Hlavní teze nejnovější knihy filozofa Kierana Setiyi zní nekompromisně: Život bolí, utrpení v něm se nevyhneme a před touto skutečností už konečně musíme přestat zavírat oči. „Nepřidávejme si k životním strastem ještě i předstírání, že život není náročný,“ říká filozof v rozhovoru nejen o tom, jak se s těžkým životem vypořádat.

K uvědomění, že je život náročný, Kierana Setiyu přivedla osobní zkušenost a k vypracování vlastní vize, jak se s tímto faktem vypořádat, se zase dostal přes studium nespočtu přístupů morální filozofie.

Ve své nejnovější knize pracuje s argumenty Aristotela, Descarta i Frankfurtské školy a odpovídá hned na několik zásadních otázek: Jak se přesně vypořádat s fyzickou bolestí, ztrátou blízkého, vlastním selháním či absurditou světa? A jak i v nedokonalých podmínkách prožít dobrý život?

„Štěstí není to jediné, na čem záleží. Existuje mnoho jiných věcí, na kterých by nám mělo záležet a někdy nám přinesou i neštěstí – je to ale kompromis, který bychom měli udělat,“ říká.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • Co přesně můžeme dělat v situacích, kdy se potýkáme s těmi největšími životními strastmi?
  • Jak jdou dohromady představy o „šťastném“ a „dobrém“ životě?
  • Jak souvisí dobrý život s tím, co nám o něm říká společnost?
  • Co je smyslem života?
  • A proč není předpoklad o těžkém životě tak beznadějný, jak by se na první pohled mohl zdát?

Kdy jste si poprvé uvědomil, že je život těžký?

Pro mě to byla do jisté míry osobní záležitost. V polovině mých dvacátých let se u mě spustila chronická bolest v oblasti pánve, následovalo dlouhé období, kdy jsem se snažil zjistit, jestli se dá léčit, a nakonec přišlo uvědomění a přijetí, že ji léčit nelze. Právě tehdy jsem se začal více zabývat myšlenkou, že existují náročné situace, ve kterých člověk vyhodnocuje, jak žít i v podmínkách, kdy je určitá míra bolesti a utrpení nezbytná. Pravdou ale je, že jsem asi o životě nikdy neměl příliš růžovou představu.

Moment, kdy mi začalo docházet, že moje chronická bolest nikam neodejde, byl také klíčový pro propojení mé osobní zkušenosti se širším přemýšlením nad tím, jak žít. Pamatuji si, jak jsem seděl venku a pozoroval lidi procházející kolem. Cítil jsem hněv, říkal jsem si, že ani netuší, jak dobře se mají, když je nic nebolí. Ale pak jsem se zastavil a uvědomil si: Úplně stejně jako nikdo z nich netuší, co prožívám já, ani já nevím, co prožívají oni. Třeba je netrápí chronická bolest – ale možná truchlí, ztratili práci, rozvádějí se. Uvědomil jsem, že jakkoli je moje situace specifická, skutečnost, že je život těžký, mě s jinými lidmi spojuje. A v tu chvíli mi došlo, že existuje prostor pro to, abychom změnili způsob, jakým přemýšlíme nad self-help a morální filozofií.

Podle vás morální filozofie – tedy filozofie, která se zabývá tím, jak žít skutečnost, že je život těžký, dlouho přehlížela. Vy jste ale přesvědčen, že to je nesprávný přístup a těžkost bytí je potřeba pojmenovat a čelit jí přímo. Proč?

Morální filozofie má často tendenci začínat představou o tom, jaký by měl život být a tvrdit: Správný způsob, jak žít, je usilovat přesně o „tohle“. Podobně to bývá i u politické filozofie, kdy zase řeknete: „Tohle“ je můj plán utopie, pojďme se o ni snažit. V obou případech ale podle mě vyvstávají dva problémy.

První spočívá v tom, že když bude člověk neustále přemýšlet nad tím, jak docílit něčeho, co je ve své podstatě nedosažitelné – a já si opravdu myslím, že to v obou případech nedosažitelné je –, může se jednoduše vyčerpat. A zadruhé takové představy ve skutečnosti často vůbec

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Duševní zdraví

Rozhovory

Kontext N, Rodina, vztahy a zdraví

V tomto okamžiku nejčtenější