Deník N

Česko je rukojmí, stockholmský syndrom jistí Babišovu oblibu. A komplic z Hradu hlídá východ

Na nynější oblibě Andreje Babiše je něco až nepochopitelně patologického. Foto: ČTK
Na nynější oblibě Andreje Babiše je něco až nepochopitelně patologického. Foto: ČTK
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Jana Moláčka: Výměna ministra spravedlnosti Jana Kněžínka za Marii Benešovou je definitivním krokem do nové etapy Babišovy vlády nad Českem. Jako firmu neřídil stát nikdy, choval se k České republice od začátku jako k bance, kterou přišel vyloupit. Teď už mu jde o jediné – s uloupenými miliardami vyváznout bez trestu. My ostatní jsme rukojmí. Se vším, co k tomu patří. Včetně stockholmského syndromu.

České republice ujíždí vlak, který nepůjde chytit. Kolem našich hranic uhání doba převratných změn ve všech myslitelných oblastech.

Změny kontrastují s podivným bezčasím, které panuje u nás. Země ze všeho nejvíc připomíná přepadenou banku, v níž se nehýbe nic. Kromě zkušené party bankovních lupičů.

Svět kolem přestal pro lupiče i rukojmí existovat. Nevnímají, že po zamrzlé stabilitě studené války a dvou dekádách euforie z jejího konce se rodí nové geopolitické uspořádání planety. Že vzniká úplně nová ekonomika vyžadující jiné dovednosti a vzdělání než dosud. Že dopravu i energetiku čekají mnohem dramatičtější změny než ty, které už jsou v běhu. Že i kdyby se jedné mladé Švédce podařilo na poslední chvíli přivést svět k rozumu, tak se s obřími důsledky klimatické změny – od sucha po migraci – budeme potýkat další desítky let. Že způsob, jakým získáváme a sdílíme informace, prochází revolucí, jejíhož konce nikdo nedohlédne.

To vše se týká i nás. Jenže my na to nemáme čas reagovat. Veškerou kapacitu politické reprezentace země pohltila soustředěná snaha vybílit posledních pár sejfů a zajistit si volný odchod.

Tomuto konání nelze upřít ledově klidnou, výsměšnou profesionální zručnost, a dokonce snad virtuozitu, která

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější