Diplomat, který změnil dějiny, a nemyslel přitom na morálku. Sto let, v nichž se Henry Kissinger snažil zabránit nejhoršímu

Komentář Michaela Žantovského: Henry Kissinger, jeden z nejvýznamnějších diplomatů 20. století, se dožívá sta let. Co byly jeho největší úspěchy i omyly a jaký návrh přivezl po sametové revoluci Václavu Havlovi?
Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Je pozoruhodné, že tři lidé, kteří asi nejvýznamněji poznamenali americkou zahraniční politiku posledního půlstoletí, nebyli rodilí Američané, nýbrž Středoevropané. Nejmladší z nich, Madeleine Albright, první žena ve funkci ministryně zahraničních věcí za vlády prezidenta Clintona, se narodila v Praze. Zbigniew Brzeziński, významný zahraničněpolitický teoretik a poradce pro národní bezpečnost prezidenta Jimmyho Cartera, pocházel z Varšavy. (S naší zemí ho spojovalo manželství s uznávanou sochařkou Emilií „Muškou“ Benešovou, praneteří Edvarda Beneše.)
Třetí a nejstarší, ač jediný dosud žijící z této trojice, Henry Kissinger, poradce pro národní bezpečnost i ministr zahraničí v Nixonově a Fordově vládě, který se 27. května dožívá 100 let, se narodil jako Heinz Alfred Kissinger v židovské rodině v bavorském Fürthu necelých deset kilometrů od Norimberku.
Ačkoli je statisticky vzato něco takového prakticky vyloučené, v logice utváření zahraniční politiky a následné historie západního světa posledního půl tisíciletí se to jeví jako spíš zákonité. Většina velkých zahraničněpolitických koncepcí, strategií a doktrín a z nich vyvěrajících geopolitických konfliktů, válek a historických změn začínala, končila nebo se střetávala v tomto geograficky zanedbatelném prostoru a vytvářela z něj jakousi laboratoř evropské historie, často s katastrofálními následky pro její obyvatelstvo.
Albright, Brzezinski i Kissinger byli nejen vnímaví studenti a vynikající analytici jevů a osobností moderní evropské historie, již během svého politického působení dokázali i významně ovlivnit, nýbrž i objekty ničivé vichřice, která je a jejich rodiny vyvrhla z domova, z Evropy a z dětství. Tato zkušenost zásadně poznamenala i jejich myšlení a pozdější kariéru, ač u každého jiným způsobem.
Zápis do nukleárního věku
Je asi spravedlivé říci, že z této trojice se do paměti nejvýrazněji zapsal Henry Kissinger, a to nejen díky své nepřehlédnutelné a neodbytné osobnosti a nesporným intelektuálním kvalitám, ale především díky svému