Za pomoc uprchlíkům do vězení? Plavkyni Mardiniovou drží dva měsíce ve vazbě s obviněním ze špionáže
Policejní vozy se blíží k Braniborské bráně. Za ním kráčí dav lidí, kteří nesou transparenty: „Zachraňte záchranáře“ a „Pomáhat není zločin“. V čele průvodu jde syrská plavkyně Jusra Mardiniová, vedle ní její rodiče. V rukou drží podobiznu s povědomou tváří. Sary Mardiniové.
Za nimi jede auto s tlampačem. Do berlínských ulic se z něj line arabská hudba, do které mluví ženský hlas. „Jsem na člunu. Nevím, co mám udělat, skočit, nebo ne? Přežiju? Bojím se. Poslední čtyři roky v Damašku mi pokaždé, když jsem odcházela z domu a loučila se s mámou ve dveřích, běželo hlavou: možná už se neuvidíme. Možná se neuvidíme. Neuvidíme.“
„Tohle je přece Sara!“ říká Costas Georgiades, který taky právě pochoduje Berlínem. Má pravdu, tohle je jeden z mnoha rozhovorů, které Sara dala poté, co jako uprchlice zakotvila roku 2015 v berlínské čtvrti Spandau. Muž, který se jí tehdy ujal a který jí umožnil, aby opustila uprchlický tábor s bílými stany, plavecký kouč Sven Spanekrebs, si teď otírá slzy.
„Možná už se neuvidíme. Možná se neuvidíme. Neuvidíme,“ line se z tlampače.
Zatčení
V půlce srpna 2018 dala třiadvacetiletá Sara Mardiniová na Facebook fotku praček s tím, že v centru pro uprchlíky v Kara Tepe na ostrově Lesbos jsou potřeba dobrovolníci, kteří by prali deky a oblečení. Na ty pračky ostatně syrská dobrovolnice vybírala peníze pomocí crowdfundingu. Ohlásila taky, že po dvou letech na ostrově Lesbos si balí kufr a vrací se do Berlína. Rozhodla se, že se bude věnovat studiu na univerzitě.
Jen o pár dní později, 21. srpna, byla na letišti zatčena řeckou policií. A vzápětí obviněna ze špionáže, praní špinavých peněz, pašeráctví a z toho,
