K čemu je čtení knih? Jak přežít v dystopickém komiksu Země potomků
Patří do apokalyptického světa lidskost? A hodí se v něm k něčemu čtení knih, když hlavní starostí toho mála přeživších lidí je sehnat jídlo a mít střechu nad hlavou? Takové otázky si pokládá italský komiksový scenárista a ilustrátor Gipi v Zemi potomků, kterou na konci loňského roku vydalo nakladatelství Trystero v českém překladu a v únoru porota cen Muriel ocenila cenou pro nejlepší překladový komiks.
Dva kluci se protloukají pustou krajinou a mají zrovna dobrý den, protože se jim podaří ulovit psa. Mají radost z malého vítězství nad nehostinným prostředím a chtějí se pochlubit svému otci, s nímž žijí v chatrči na břehu rozlehlého jezera.
Doma je ovšem pochvala nečeká. Dostanou vyhubováno za špatně odvedenou práci. Úlovek nevyvrhli a maso se zkazilo. Zužitkují alespoň staženou kůži, kterou u nedaleko žijícího souseda vymění za něco k snědku – tři klasy kukuřice.
Chlapci večer hladoví a špehují otce, který sedí ve svém pokoji za stolem a něco škrábe perem do starého zápisníku. Co přesně si zapisuje, nechce prozradit. Zažene syny holí s tím, že mu přináší jen starosti a pijí krev.
Mladíci jsou ale zvědaví, a tak se vyptávají: Jsou na světě krom pár sousedů sami? Je jejich okolí otrávené? Jaká byla
