Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Česko-slovenské slovo týdne: želva vs. korytnačka

Grafika: Tomáš Kunc, Deník N
Grafika: Tomáš Kunc, Deník N

V úterý byl Světový den želv, a tak si tyto sympaticky pomalé, dlouhověké tvory představíme. Pochopitelně hlavně skrze český a slovenský jazyk.

grafika

Pár slov o slově želva

Pojem želva mám neodmyslitelně spjatý se stejnojmenným songem skupiny Olympic a refrénem: „Když si někdo pozor nedá, jak se vlastně želva hledá, ona ho na něco nachytá, i když si to pozděj vyčítá.“

Doufám, že mne dnešní slovo po jazykovědné stránce na ničem nenachytá, abych si to pak nemusela vyčítat a neronila slzy jako želva. Ono přirovnání brečet/plakat jako želva bylo odvozeno ze schopnosti mořských želv vylučovat přebytečnou sůl žlázami v blízkosti očí.

Obrazně se toto slovní spojení používá ve smyslu usedavě plakat a ronit velké slzy. Avšak přirovnávat lze i k lecčemu jinému, stačí se podívat do klasických děl.

Namátkou: v tragédii s historickým námětem Sergius Catilina (1863) od Vítězslava Hálka najdeme tuto pasáž: „Jak želvy nastrkujem pancíř slaboty a za něj vtáhnem jaré síly zbroj…“; v próze Viktora Dyka Prsty Habakukovy (1925) zase tuto: „Jako želva zdlouhavě plazí se čas v cele žalářní…“

U jiných slovanských jazyků najdeme také maskulinní podobu (polské żółw, v ruských nářečích žolv’), tu převzal rovněž Jungmann, spolu s dvouslabičnou ženskou formou – a vida, v průběhu času jsme si jednu z nich vybrali a druhou zahrabali do písku.

Už deset let před vydáním slovníku však na obrněného plaza odkazuje Čelakovský ve svých Ohlasech písní ruských (1829): „Dar to nerodné matky řeky Volhy; ne meč ostrý z ruky vypadává, a slizký ouhoř se vymykuje, ocelový šišák – kost želvy vodní a kalené střely – drobné rybičky…“

Doposud jsme o želvě (lat. testudo) hovořili jako o pomalu se pohybujícím živočichovi, jehož trup je kryt hřbetním a břišním krunýřem. Latinský výraz testudo však označuje i původně římskou bojovou formaci, pro niž je příznačné seskupení pěšáků s obdélnými štíty.

A také nástroj k dobývání měst. „Želvou zval se stroj oblehací, který k tomu sloužil, aby útočníky kryl,“ dí Vrchlický.

V období komunistické éry se pojem želva používal v přeneseném významu coby liknavý přístup k práci. V novinách Práce z roku 1952 se například dočteme: „Jaký to ohromný pokrok udělalo naše stavebnictví, které jsme ještě před čtyřmi lety právem nazývali želvou dvouletky.“

Doba bojových želv i komunismu je tatam, řád testudines ji zdárně přežil a jeho vývoj, čítající už více než dvě stovky milionů let, může dál pokračovat. Leč žel – varovně klesá počet želvích jedinců na Zemi.

Jejich ochraně se věnuje organizace American Tortoise Rescue, jež stanovila 23. květen jako Světový den želv.

Češka o slově korytnačka

Díky českým buditelům byl výraz korytnačka (též korytnatka) doložen i v českém prostředí. Jungmann jej dává do spojitosti s lexémem koryto, když píše (v hesle korytnačka, díl II., s. 135): „Němci porownali želwu se štjtem, Slowené s korytem, češtj spisowatelé dle lat. testudo utwořili střepnatá žába.“

Že želva je vlastně taková brněním „vytuněná“ žába, si ostatně všiml leckdo, což se odrazilo v nejednom jazyce (viz například lotyšský výraz pro želvu bruņurupucis, složenina slov „brnění“ a „ropucha“).

A tak není divu, že v jistých oblastech Slovenska (Turiec, Zvolen aj.) se ropuše lidově říká mimo jiné chrastavá žaba, chrastauka či koritnačka. Frazém vliecť sa ako korytnačka by ale byl srozumitelný po celém Slovensku – a připomíná výše uvedený citát z Dyka.

Věřím, že dnes se váš čas se želvou ani s korytnačkou zdlouhavě neplazil ani nevliekol.

Marika Kimatraiová, filoložka, pedagožka, překladatelka z germánských a ugrofinských jazyků

Niečo o slove korytnačka

Skúsme sa pomaličky, uvážlivo, nenáhlivo presunúť od dnešných korytnačiek k praslovanským predkom menom *žьlva/žьlvъ. Keď sa tam už naveľa dostaneme, pošlú nás, možno na naše prekvapenie, až k praindoeurópskym prapredkom zvaným *gʰelu-, *gʰelew-, *gʰelōw-.

A tam by sa zdalo, že sme konečne na mieste, no vtom sa ukáže, že týchto dávnych príbuzných máme porovnať so starogréckymi χέλυς (khélus).

Niekto by sa nadurdil a šiel puknúť od hnevu. Ale načo? Času je dosť, stačí robiť krok po kroku, tak vyčkáme a dočkáme sa, nič dôležité nám neujde. Alebo skôr príde za nami.

Ako sa to stalo starodávnemu korytnačiemu tvorovi Morlorovi z knihy a filmu s názvom Nekonečný príbeh. Morlor sa tisíce rokov nehýbal, až stihol obrásť machom, kríkmi a stromami.

Nemal sa s kým rozprávať, a tak sa začal rozprávať sám so sebou. A keďže sa pýtal aj sám odpovedal, stali sa z neho dvaja. A mohol si začať hovoriť v množnom čísle.

Nemusel urobiť ani krok, a o všetkom vedel. Neprekvapilo ho, keď za ním prišiel odvážny Atrej, aby ho požiadal o radu. Na všetko stačilo odpovedať: „Niežeby na tom záležalo, ale áno, aj to viem.“

Ak by sa ho Atrej opýtal na nejasný pôvod praslovanských a praindoeurópskych označení pre tvory ako on, azda by takisto odvetil: „Niežeby na tom záležalo, ale áno, viem, odkiaľ tie slová pochádzajú.“ A znova by sa odmlčal…

Slovák o slove želva

Pri slove želva sa mi vybaví názov známej skladby a debutu českej skupiny Olympic. Sú to tie slová a texty, ktoré poznáme a máme radi celé roky, hoci sme sa nikdy nepozastavili nad tým, čo a či niečo znamenajú.

Text dotyčnej pesničky som si teda napokon po rokoch zámerne vyhľadal a prečítal, s jeho výkladom ešte váham. Možno je myslený žartovne a hlbší význam v ňom hľadať netreba.

Spomína sa tam ale charakteristický korytnačí pohyb, na ktorý sa človeku ťažko reaguje, ťažko sa mu korytnačka na dne naháňa. Čo sa dá robiť v takom prípade? Neprotiviť sa mocným vodným prúdom a poddať sa pomalosti. Tak sa možno poddá aj mohutný tok času, na čo sú dlhoveké korytnačky priam expertky.

Zaujímavé je, že české slovo želva sa podobá zodpovedajúcim slovám v mnohých príbuzných slovanských jazykoch, od rusínčiny až po poľštinu, no my Slováci sme si akurát pri tomto slove povedali, že sa zreteľne odlíšime, a zvolili sme si priezračný, obrazne motivovaný výraz korytnačka, teda tvor s korýtkom na chrbte: takrečeno okorýtkovaný.

Azda pre to bol nejaký špecifický dôvod. Ale dôvody sa po dne naháňajú dosť ťažko.

Miroslav Zumrík, vědecký pracovník oddělení Slovenského národního korpusu Jazykovědného ústavu Ľ. Štúra SAV

Česko-slovenské slovo týdne/týždňa je společný projekt Českého národního korpusuJazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akadémie vied při příležitosti 30 let od rozpadu ČSFR. Více informací najdete na webu https://slovo.juls.savba.sk/.

 


Křest N: Czechy. To nevymyslíš.
Zveme vás na křest knihy Czechy. To nevymyslíš. Polský autor nám ukazuje naši zemi tak, jak my ji nikdy vidět nedokážeme – zvenčí, přitom zasvěceně, s velkou znalostí faktů a s láskou.

S autorem knižní novinky Edice N Aleksanderem Kaczorowskim si v úterý 16. dubna od 19 hodin v Knihovně Václava Havla bude povídat vědecký redaktor Deníku N Petr Koubský nejen o knize, ale také o vztahu Poláků a Čechů, o podobnostech a rozdílech mezi dvěma blízkými, ale občas dramaticky odlišnými sousedními zeměmi.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Česko-slovenské slovo týdne

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější