Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pacientky musely na psychiatrii na mužské oddělení. Jak se české nemocnice staví k trans lidem?

Ilustrační foto: ČTK
Ilustrační foto: ČTK

Čeští zdravotníci někdy nevědí, jak zacházet s transgender pacienty. Deník N hovořil se dvěma ženami, které skončily v psychiatrických nemocnicích na mužském oddělení. V jednom případě se zdravotníci odkazovali na nedostatek míst, v druhém bylo důvodem písmeno M v občanském průkazu. Jak vyplývá z reakcí nemocnic, v jejich přístupu k těmto pacientům jsou značné rozdíly.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Třiadvacetiletá Evie a její přítelkyně Adri si sedají ke stolu pod slunečník. Limonádu si dnes dávají venku – je už teplo, takže Evie může vzít svoji návštěvu do kavárny v areálu pražské Psychiatrické nemocnice Bohnice.

Mají dobrou náladu a vtipkují. Výrazy v jejich tvářích se změní, když Evie začne vyprávět, jak ji tu zhruba před měsícem ze smíšeného pavilonu přesunuli do čistě mužského.

„Ptala jsem se jich, jestli bych nemohla na smíšený. Prý ne, protože není místo. A pak tam stejně sestřičky nadávaly, kdo jim tam poslal holku,“ krčí rameny dívka, která dva roky podstupuje hormonální terapii a brzy by ráda podstoupila i fyziologickou změnu pohlaví.

„Teď ale musím vyřešit hlavně dluhy,“ usměje se a popisuje, jak se do nemocnice dostala v těžkém životním období se sebevražednými myšlenkami v hlavě, jak na předchozím oddělení zažila pokus o sebevraždu jiné pacientky, jak si sama žiletkou v nemocnici ublížila na tváři. A také jak se po přesunu mezi muže bála, schovávala se v pokoji, ležela a s nikým nechtěla mluvit.

„Oni (další pacienti, pozn. red.) na mě taky moc nemluví, jen když jdu kolem, občas prohodí posměšně ‚princezno‘,“ říká, když si pod rty zasouvá hned dva nikotinové sáčky. Později ji navíc dali do pokoje s queer mužem, takže se cítí líp. „A personál je hodnej, vlastně mě víceméně všichni respektují. Jen je to fakt hodně nepříjemný,“ dodává.

Podobnou situaci zažila i třiadvacetiletá studentka sociální práce Laura. Když ji minulý rok po psychóze zavřeli do Psychiatrické nemocnice v Opavě a požádala o to, jestli by mohla na ženské oddělení, odpovědí jí prý byl úšklebek.

„Mohla bych, prosím, na ženské oddělení? Nebo na smíšené?“ zeptala se sestry. Ta se údajně jen pousmála a 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

LGBTQ

Lidská práva

Zdravotnictví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější