Deník N

S manželem a kolegy zachránili desetitisíce dětí. Na hrůzy, které zažíváme, se nedá zvyknout, říká Denisa Augustinová

Denisa Augustinová. Foto: Adam Hecl, Deník N
Denisa Augustinová. Foto: Adam Hecl, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Slováci Denisa Augustinová a Martin Bandžák jsou manželé, kteří před téměř dvaceti lety založili humanitární organizaci Magna. Od té doby zachraňují děti po celém světě. Je to dvanáct let, co jsem je navštívila v kambodžském Phnompenhu a dva týdny strávila v jejich sirotčinci pro HIV pozitivní děti. Po letech jsme s Denisou navázaly na tehdejší povídání. S manželem a spolupracovníky od té doby zachránili další tisíce dětí a dělají to se stále stejným zápalem a přesvědčením.

Pohybujete se v desítkách oblastí. Která z nich je pro vás teď nejpalčivější?

Každá oblast, ve které se pohybujeme, je náročná jinak. Ve většině z nich je nějaký otevřený konflikt, ale řešíme jeho následky. Ať už třeba mluvíme o Kongu, o Jižním Súdánu, Sýrii. Nejnovější projekt je teď v Kongu, konkrétně oblast Yumbi, kde byly nedávno předvolební nepokoje. Vyústily ve vraždění jedné etnické skupiny, které se dá přirovnat ke Rwandě.

Co konkrétně tam děláte?

Provozujeme osm zdravotnických zařízení, z toho i ve dvou velkých nemocnicích. Plus máme tři mobilní kliniky, se kterými jezdíme třeba za lidmi, kteří jsou ještě skrytí nebo se už nemají kam vrátit, protože jejich vesnice jsou vypálené. Mnozí byli popálení, ošetřujeme i amputované končetiny a otevřené rány po útocích mačetami, běžné problémy těhotných matek a dětí do pěti let. Naši psychologové poskytují denně konzultace lidem, kteří se zachránili.

Na této zdravotní pomoci se podílíte i vy osobně? 

Ano, pochopitelně. Máme i program psychosociální pomoci pro lidi, kteří tyto hrůzy přežili. A ten se samozřejmě týká i sexuálního násilí, které je v Kongu a v jiných konfliktních zónách přítomné.

Což se týká i dětí.

Bohužel, Kongo je stále číslo jedna na světě v otázce sexuálního násilí. To funguje jako nástroj války, kdy se celé osady uzavřou a každý, kdo se tam nachází, je znásilněný. Ženy a dívky systematicky používají v konfliktech jako efektivní zbraň – demonstrují na nich nadvládu a ponížení. To platí i v jiných zemích: Irák, Sýrie, Libanon, Jižní Súdán, Jemen.

Jak zvládáte, když každý den od rána do večera vidíte jenom hrůzu?

Já potom vidím i tu pomoc. Tohle je tedy ten klíč – člověk je tam proto, že může pomoci. A že je strašně moc lidí, kteří pomoc od nás potřebují. Problém je i stigmatizace obětí sexuálního násilí. Ta je v těch komunitách bohužel tak velká, že nakonec takto zničeného člověka vyženou. Ale všechny vyhnat nemohou.

Organizace Magna poskytovala v Indii psychosociální pomoc i několik let po cunami v roce 2005. Foto: Martin Bandžák

Když se díváte do očí dítěti, kterému se to stalo, ptá se vás proč? Nebo už to i děti berou jako strašnou, ale nutnou součást svého života? 

Pokud mluvíme o sexuálním násilí, neptají se proč. Tyto děti byly poučeny někým z rodiny, že

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější