Deník N

Co dělat, když vaši sousedi mají hlad? Otevřete pro ně jídelnu, říká Sabina Addailamy, která vyrostla v Čechách a vdala se do Jemenu

Desetiletá Jemenka Aya Omar přišla o nohu, když ozbrojení muži hodili bombu na dům její rodiny. Jednou by chtěla být lékařkou. Foto: Ehab Zawati, Lékaři bez hranic
Desetiletá Jemenka Aya Omar přišla o nohu, když ozbrojení muži hodili bombu na dům její rodiny. Jednou by chtěla být lékařkou. Foto: Ehab Zawati, Lékaři bez hranic
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Je to nejhorší hladomor na naší planetě za posledních sto let. Jemen je země ležící na jižním vstupu k Rudému moři, která už před začátkem války v roce 2015 patřila k nejchudším státům světa. Dovážela 90 procent potravin, 40 tisíc dětí ročně se nedožilo 5 let. Podle neziskové organizace Save the Children od začátku bojů zemřelo hlady 85 tisíc dětí ve věku do 5 let. Čechojemenka Sabina Addailamy se rozhodla alespoň některé z nich zachránit.

Vzpomínáte si na moment, kdy jste pochopila, že Jemen se ocitl ve válce?

Válka začala 26. 3. 2015. Na tohle datum asi nikdy nezapomenu. Moje nejmladší dcera Linda měla jít se školou do zábavního parku a moc se na to těšila. Celou noc kvůli tomu nemohla usnout. A najednou nás ostatní vzbudila letadla, bombardování a protiletecká střelba. Vůbec jsme ale tenkrát netušili, o co jde, a tak jsme se ani nebáli.

Vyhlédli jsme z okna, nebe bylo jasné, nádherně svítily hvězdy a mezi nimi lítaly červené tečky protileteckých střel. Zprava, zleva, prostě ze všech stran. Pak ta letadla začala létat úplně nízko, vzápětí se ozvaly výbuchy. Pak jsme se dozvěděli pravou příčinu nočního rozruchu – jsme ve válce se Saúdy. Říkali jsme si, že to je jen chvilková záležitost, maximálně na dva týdny nebo měsíc. Jenže válka trvá přes čtyři roky a konec je v nedohlednu.

Sabina Addailamy
se narodila v roce 1974 v tehdejším Československu české matce a otci z Jemenu. Vyrostla a vystudovala gymnázium v ČR, dnes žije v Jemenu, kam se provdala.

Dotýká se konflikt vašeho každodenního života?

Je to stále horší. Ze začátku jsme měli všeho dostatek. Banky fungovaly, zaměstnanci dostávali platy, letiště bylo otevřené, lidé mohli cestovat. Měli jsme zásoby potravin i léků. Fungovala elektřina, silnice byly otevřené, ceny byly nízké a existovala obrovská naděje a víra, že vše brzy skončí, až se svět dozví, co se tu děje.

Teď jsou banky prázdné, peníze za vývoz ropy mizí neznámo kam, státní zaměstnanci a učitelé jsou už roky bez pravidelného příjmu. Kvůli tomu jsou zavřené školy. Mnohé jsou zničeny a další slouží jako místa pro uprchlíky z jiných měst. Letiště je zavřené a zčásti zničené. Lidé musejí cestovat přes Aden i několik dní a potřebují povolení.

Léky jsou nedostatkovým zbožím. Ani ty životně důležité jako je inzulín, přípravky na srdce a různé druhy chemoterapií nejsou k dostání. Dají se získat jen přes známé a za sumy, které většina obyvatel nemá.

Elektřina nefunguje vůbec, cesty a mosty jsou zničené, stejně jako přístavy a nemocnice a mnoho překrásných budov našeho hlavního města San‘á. Ceny potravin se zvedly několikanásobně, takže mnozí lidé si prostě nemůžou dovolit denně ani chléb.

Hlavně se ale proměnily srdečné

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější