Deník N

Z historie lásky i nenávisti. Zeman míří na pátou návštěvu Číny. Hostem v Pekingu je častěji než všichni komunističtí prezidenti dohromady

Člen předsednictva ÚV KSČ a prezident republiky Gustáv Husák (vlevo) si 5. září během oficiální přátelské návštěvy Čínské lidové republiky prohlédl Velkou čínskou zeď na úseku Pa-ta-ling asi 50 km od Pekingu. Foto: ČTK
Člen předsednictva ÚV KSČ a prezident republiky Gustáv Husák (vlevo) si 5. září během oficiální přátelské návštěvy Čínské lidové republiky prohlédl Velkou čínskou zeď na úseku Pa-ta-ling asi 50 km od Pekingu. Foto: ČTK

Vztahy mezi „rudou“ Prahou a „rudým“ Pekingem prošly v letech 1949–1989 všemi fázemi partnerského vztahu – od lásky přes nenávist až po usmíření. Z celkem pěti československých prezidentů komunistické éry ale Čínu oficiálně navštívili pouze dva, Antonín Novotný a Gustáv Husák. Pro čínské komunisty jsme také nebyli žádanou destinací. Ani jeden ze dvou nejdůležitějších vůdců své doby, Mao Ce-tung a Teng Siao-pching, do Československa nezavítali. 

Když v říjnu 1949 čínští komunisté dovršili své vítězství v občanské válce a vyhlásili v Pekingu Čínskou lidovou republiku, jedním z prvních států, jenž nový režim uznal, bylo také čerstvě komunizované Československo. V dubnu 1952 navštívil Peking ministr informací a osvěty Václav Kopecký a podepsal se svými protějšky dohodu o kulturní a vědecko-technické spolupráci.

Mimo jiné předal vůdci čínských komunistů Mao Ce-tungovi osobní automobil jako dar od Klementa Gottwalda. Ten už Čínu navštívit nestihl, jeho pohřeb v březnu 1953 se ale stal záminkou k tomu, aby do Prahy zavítal čínský premiér Čou En-laj, na dlouhých třicet let jeden z posledních vysoce postavených politiků Říše středu.

V roce 1949 začala dekáda intenzivních politických, obchodních i kulturních kontaktů a především československého poznávání do té doby tajemstvím zahalené Číny. Do češtiny se překládala díla moderní čínské literatury, povětšinou ovšem levicových, či přímo komunistických autorů. „Novou“ Čínu začali objevovat i českoslovenští umělci. V roce 1952 tam strávil tři měsíce na kulturním zájezdu Československý armádní umělecký soubor Víta Nejedlého.

Číně se věnovali i filmaři – například Vladimír Sís v dokumentu Cesta vede do Tibetu (1954), jejž mohli nedávno vidět i diváci českých kin v rámci festivalu Dech hor, nebo budoucí legendy československé kinematografie Karel Kachyňa a Vojtěch Jasný ve filmu Lidé jednoho srdce (1953) či František Vláčil v dokumentu Střelecké závody v Pekingu (1956).

Komunisté uviděli v Číně obrovský trh

Československo v této době vnímalo Čínu jako obrovskou zemi, v níž zvítězila komunistická revoluce a jež prochází nevídanou transformací od údajné feudální zaostalosti k socialistické modernitě. Praha viděla v Pekingu obrovský trh, jenž hypoteticky mohl v exportu nahradit Západ. Československo se mělo jako průmyslově vyspělá země stát dodavatelem továren a strojů a za to získávat nedostatkové suroviny.

Vzájemná obchodní výměna rostla a ze zemí východní Evropy se Československo stalo po Sovětském svazu a východním Německu třetím nejdůležitějším

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější