Tak trochu jiná marvelovka. Vesmírní lúzři ze Strážců galaxie obrozují superhrdinský žánr
I když třetí a poslední Strážci galaxie obracejí naruby klasická klišé superhrdinských filmů a postavy působí spíš jako superhrdinové z výprodeje, je to právě tenhle film, který teď vládne českým i světovým kinům i marvelovskému univerzu. A zcela zaslouženě.
Je to dost podivná sestava superhrdinů. Zelená femme fatale Gamora, nedovtipný potetovaný obr Drax, citlivá naivka Mantis se dvěma tykadélky, frajerský a nemožně flirtující vesmírný kovboj Peter Quill alias Star-Lord, chodící (a bijící) strom Groot se zdánlivě omezenou slovní zásobou a především geneticky upravený mýval Rocket se zmutovaným mozkem a traumatem z mladického pobytu v pokusné laboratoři.
V Česku se po třech týdnech v kinech stále drží na špici návštěvnosti marvelovka Strážci galaxie: Volume 3. Tento víkend ji z prvního místa sesadilo desáté pokračování akčňáku Rychle a zběsile, od Strážců galaxie ale lze očekávat, že se v kinech udrží mnohem déle a uvidí je víc než aktuálních 320 tisíc Čechů.
Celosvětově jsou po necelých třech týdnech od premiéry Strážci galaxie letos už druzí za Super Mariem a atakují hranici 400 milionů dolarů celosvětových tržeb. Doma v USA si drží druhé místo v žebříčku aktuální návštěvnosti, taktéž za novinkou Rychle a zběsile 10.
(Ne)dokonalí superhrdinové
Marvelovský vesmír dostal ve Strážcích galaxie před sedmi lety podobný poklad, jakým je mývalí mozek hlavního hrdiny pro filmového zloducha Vrchního evolucionáře.
Už notně vyhořelý superhrdinský vesmír si stále drží svou popularitu, jakou měl v době, kdy do kin přišel první film o Strážcích galaxie, ale nálož superhrdinských filmů už se dnes řadě diváků začíná zajídat.
Nekonečná pokračování uvádějí na scénu jednu superhrdinskou postavu za druhou ve snaze najít alespoň v jedné z nich zlatý důl, což je ale – vzhledem k časté generičnosti oněch postav i celých filmů – prakticky nemožný úkol.
V dnešním světě, plném problémů, ztracených jistot a válečných hrůz, působí příběhy obvyklých superhrdinů (i na poměry nadlidí) příliš odtrženě od reality. V tomto světě toužíme po skutečných řešeních a skutečných hrdinech, kteří budou třeba i slabí a zranitelní, jako my sami. Ústřední partička Strážců galaxie tohle i po těch letech splňuje, protože je všechno možné, jen ne dokonalá.
Zatímco „staří“ superhrdinové vítězí nad nepřáteli s pomocí nadpřirozených fyzických i intelektuálních výkonů a pod jejich nablýskanými oblečky jako by snad ani nebilo srdce,
