Ďábel se prý ani za tisíc let nedokázal naučit baskicky
Francouzský deník Kláry Procházkové: Když přijde řeč na Basky, vybaví si většina Středoevropanů hrdé obyvatele kousku země na severu Španělska, v těsném sousedství francouzských hranic. A zároveň si vzpomene, že tito lidé po staletí bojovali proti mnoha pokusům o podmanění, jsou hrdí na svou svébytnost a mluví jazykem, kterému nikdo nerozumí. Málokdo však ví, že Baskové žijí i na druhé straně Pyrenejí a ve svých dokumentech mají francouzské občanství.
Na své francouzství jsou obyvatelé této země při setkání s cizinci zpravidla okázale pyšní, když se ale baví mezi sebou, bývá ještě důležitější, ze kterého koutu Francie pocházejí. A podobně jako za Pyrenejemi i zde patří k největším lokálpatriotům obyvatelé Francouzského Baskicka (baskicky Iparralde, francouzsky Pays basque français) rozkládajícího se na třech tisících kilometrů čtverečních mezi Atlantickým oceánem a Pyrenejským masivem. Najdete tu spousty malebných městeček a vesnic, ale také unikátní přírodu: náhorní plošiny, kary, pohoří, údolí, pláže a útesy…
Sedíme na terase jediné otevřené kavárny kousek od kostela ve vesničce Espelette na španělské hranici. Náves lemují tradiční bílé domky s červenými okenicemi, které jsou pro tento region typické. Je únor, ale už je dost teplo na to, abychom mohli sedět venku.
Pijeme horkou čokoládu, specialitu z několik kilometrů vzdáleného Bayonne, kterou nám doporučil postarší číšník. Položil dva šálky na stůl, postavil se kousek od nás, zapálil si cigaretu a zamumlal něco v baskičtině. Našich nechápavých pohledů si všiml, až když se odmlčel a
