Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Česko-slovenské slovo týdne: puchýř vs. pľuzgier

Grafika: Tomáš Kunc, Deník N
Grafika: Tomáš Kunc, Deník N

V sobotu se koná tradiční pochod Praha–Prčice, a tak jistě nejen jeho účastníci ocení několik zajímavostí o slově puchýř. A jeho slovenském exoticky znějícím ekvivalentu pľuzgier.

grafika

Pár slov o slově puchýř

Většina z nás si se slovem puchýř asi nespojuje nic veskrze pozitivního, ale pro některé to byl průvodní příznak jejich životní poutě.

Puchýře, tedy vypouklá místa na pokožce naplněná tekutinou, jak tento výraz definuje Slovník spisovné češtiny, nás svou přítomností obšťastňují po namáhavé fyzické práci či vydatné sportovní aktivitě, například dlouhé chůzi.

Ne náhodou jsme právě toto slovo vybrali pro týden, kdy se uskuteční již 56. ročník pochodu Praha–Prčice. (Ovšem existují i jiné, méně známé dálkové pochody, zato s neméně dlouholetou tradicí, například od roku 1972 se pravidelně chodí Za posledním puchýřem.)

Pokud se plánujete pochodu zúčastnit, doporučuji tedy volit pohodlnou a řádně prošláplou obuv, aby vaše nohy nebyly samý puchýř. (Anebo puchejř, neboť v každodenním životě nám na končetinách a otlačených částech těla spíše vyskakují obecněčeské puchejře…)

Už jen slovníky přinášejí o tomto výrazu zajímavé poznatky. Kromě výše zmíněného základního významu totiž může puchýř přeneseně označovat i bublinky vyskytující se na určitých typech povrchů.

Jestliže se tedy chystáte v dohledné době lakovat vrata či plánujete vymalovat pokoj, dost možná vám práci zkomplikují puchýře na nátěru nebo v omítce.

Milovníky archaických a kreativních nadávek určitě zaujme fakt, že slovo puchýř lze použít i jako hanlivou přezdívku či nadávku pro lidi menší a korpulentnější postavy či osoby vychloubačné (jako to udělal například Josef Holeček, který v jedné své knize označuje Bartoně za puchýře v sukních).

Mimoto se toto slovo používá na Valašsku a severním Slovácku pro označení vysušeného močového měchýře vepře.

Výraz samotný je odvozen od slovesa puchnout s významem „natékat“ (srov. opuchnout, opuchlý, opuchlina), vycházejícího z praslovanského tvaru *puchnǫti, což je zas dědictví indoevropského zvukomalebného základu *peus- „foukat, vanout“. Je tu ale i souvislost se slovem puchřet („trouchnivět“), staročeské výrazy pucher, puchr či puchřec označovaly něco napuchlého, oteklého.

Nakonec mi již nezbývá než popřát všem pracantům, sportovcům i trampům co nejméně puchýřů i puchejřů, ať už těch na omítce, či na nohou.

Češka o slově pľuzgier

Slovenské slovo pľuzgier zní českému uchu až téměř exoticky. A není se čemu divit, měkké ľ se v českém jazyce omezuje jen na některá nářečí, jinak se s ním našinec setká u jinoslovanských národů, a to zdaleka ne všech. Stejně tak g dneska najdeme už v podstatě jen v českých slovech cizího původu – a to ani nemluvím o velmi neobvyklém spojení hlásek zg.

Dalo by se tedy říct, že pro české jazýčky je takováto kombinace neobvyklých hlásek až jazykolamná. Snad nám Čechům při jeho vyslovování na jazyku alespoň nenaskáčou puchýře, ba snad dokonce pľuzgiere.

Eva Pospíšilová, bohemistka, věnuje se především psycholingvistice, fonetice a jazykové kultuře

Niečo o slove pľuzgier

Zložitá predstava bojovníka stáročí odhadzujúceho prilbu, aby ju nahradil klobúkom džentlmena. Rovnako natesno nasadeným na software myslenia. Ruku v ruke a nohe s poznaním o tesných topánkach.

Centrálnu partiu by sme pokojne mohli prekročiť. Z tvrdých, nepohodlných sediel s povahou odierať naše sedavé partie na chrbte koňa nás pohodlie preložilo do iných tátošov.

Iba ruky boli oportunistické, a tak sa pľuzgiere domestikovali.

Nič tak nepoteší ako poznanie, že nie si sám, nohy vedené roztopašou krásy lesku kráčajú, utekajú i tancujú s presvedčením, že sú hlavou. Že sú Guliverom s míľovým krokom, kde aj pľuzgier je znesiteľný pri parádnych nových tesných topánkach.

No ale kráčaj s hlavou vo hviezdach s nohami bozkávajúcimi zem, keď bolesť je neznesiteľná. Také nič, kus odretej kože s vodou pod ňou, s nárekom túžby po meči a vidinou bodnutia. Prepichnutia.

Zabúdanie je kliatbou hlavy. Obrazom, kde bledne freska Achilla i jeho päty a rastie túžba po Paridovi a jeho šípe.

Bod, kde k Achillovým milencom Sofokla pribúda tretí do mileneckého trojuholníka.

Pľuzgier.

Slovák o slove puchýř

Prines mi kopyto, dunel mutujúci hlas, čo mu bol mohutný vesmír priúzky. Hlas puchriaceho sa.

A teraz čo? Mám naštartovať dron a navigovať ho do stajní kráľa Augiáša a z kopy hnoja vyviesť jedného koňa, lebo pri puchriacom sa človek nikdy nevie, či nebude žiadať viac? Kopýt?

Milujúca by si zaslúžila nejaký skvost, topánky si kúpila včera, no šperk v podobe koňa rímskeho cisára, čo koňa doviedol do senátu a zrovnoprávnil ho, bol mementom obáv, lebo s Caligulom nebolo radno zahrávať sa.

A čo tak čertovo kopýtko, obom?

Človeku v strese sa darí, a tak som lovil v pamäti, a ajhľa. Výtvarník šijúci parádne diela, ktorým my hovoríme topánky, a jeho veta: „Kopytá sú dušou topánok.“

Tu ho máš. Na pľuzgiere, na puchýře je najlepším liekom čas. Puberta prehrmí a nohy milovanej ženy pár dní budú šepkať.

To je malá daň za krásu. Posmieva sa pľuzgier a za riekou Moravou puchýř.

Pavol Varga, důchodce, bývalý šéfredaktor publicistiky a dokumentární tvorby STV

Česko-slovenské slovo týdne/týždňa je společný projekt Českého národního korpusuJazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akadémie vied při příležitosti 30 let od rozpadu ČSFR. Více informací najdete na webu https://slovo.juls.savba.sk/.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Česko-slovenské slovo týdne

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější