Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proč Gorbačov snědl žábu a jak sám rozhodl o osudu Německa

János Zolcer a Michail Gorbačov. Přátelství je pojilo přes dvacet let. Foto: Archiv Jánose Zolcera
János Zolcer a Michail Gorbačov. Přátelství je pojilo přes dvacet let. Foto: Archiv Jánose Zolcera

Michail Sergejevič Gorbačov nebyl žádný disident. Naopak. Stál v čele jaderné mocnosti a jí vládnoucí totalitní komunistické strany. Přesto knihu nahlížející do jeho soukromí, popisující vztah s jeho manželkou, světovými politiky od Bushe po Perese i dramatický přerod ruské společnosti, Rusové zatím nečetli. A není jisté, zda na Gorbačova ještě vůbec chtějí vzpomínat. Proč ne? I o tom je rozhovor s autorem, Gorbačovovým přítelem, producentem, novinářem a znalcem ruské duše Jánosem Zolcerem.

Na co jsme se mimo jiné ptali?

  • Proč Gorbačov dovolil nahlížet do svého soukromí.
  • Proč nezveřejnil pravdu o výbuchu černobylské elektrárny.
  • Proč ho nemají rádi Rusové ani Maďaři.

Rok 2002. Proti sobě seděli bývalí vůdci světových velmocí, americký prezident George Bush starší a sovětský prezident Michail Gorbačov. V tu dobu již přátelé. Vzpomínali na události staré dvanáct let.

„Bylo ti tenkrát jasné, že ode mě žádáš nemožné?“ zeptal se Gorbačov Bushe. Na mysli měl situaci, která se odehrála koncem května roku 1990. Tehdy se oba státníci sešli v Bílém domě ve Washingtonu. Na pořadu dne bylo jednání o Německu. O tom, zda se sjednocené Německo bude moci připojit k NATO, nebo bude Moskva trvat na jeho „věčné“ neutralitě. Sověti nechtěli ustoupit. Američané trvali na svém.

Pak najednou Gorbačov pronesl své historické „ano“.

Bush byl zaskočen. Jeden z jeho poradců k němu přistoupil a strčil mu do ruky lístek, na kterém stálo: „Položte mu tu otázku ještě jednou, ať Gorbačov ten souhlas zopakuje.“

Gorbačov na svém „ano“, ač celé politbyro i generální štáb byly proti, trval. Jeho ministr zahraničí Eduard Ševardnadze, který seděl vedle něj, mu zašeptal do ucha: „Promyslel sis to dobře?“

O těch dvanáct let později Michail Sergejevič o svém tehdejším rozpoložení mysli prozradil: „Musel jsem se tenkrát rozhodnout během několika vteřin. Ano, počítal jsem s nesouhlasnou reakcí našich… Takové rozhodnutí mě mohlo stát hlavu.“

Bush s Gorbačovem se tedy v roce 1990 dohodli, že Německo si může svobodně vybrat, kam chce patřit. Následně vláda německého kancléře Helmuta Kohla poskytla Gorbačovově vládě rychlou pomoc ve výši pěti miliard marek.

Později darovali Němci SSSR další peníze. Celkem přes dvacet miliard marek, které byly mimo jiné použity na

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Rozhovory

Rusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější