Vykořisťování, deprese a toxičtí fanoušci. Proč Jižní Korea přichází o své mladé hvězdy
Fanoušky korejské populární hudby zasáhla v dubnu zpráva o smrti zpěváka Moonbina z chlapecké skupiny Astro. Jak moc jeho sebevražda souvisí s nelítostným světem k-popu, v němž se vybraní budoucí idolové stávají spotřebním zbožím?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Večer 19. dubna objevil pětadvacetiletého zpěváka Moonbina (vlastním jménem Moon Bin/Mun Pin) z boybandu Astro jeho manažer v hudebníkově bytě v Soulu. Policie později po pitvě potvrdila, že si zpěvák vzal život.
Není to jediné úmrtí, které v posledních letech otřáslo světem korejského hudebního průmyslu. A znovu kvůli němu vyvstává otázka, jak mohou přísná pravidla talentových agentur a produkčních společností ovlivňovat duševní zdraví mladých umělců v zemi, která je na čtvrtém místě v počtu sebevražd.
Farmy na krásné lidi
Do celosvětového povědomí se jihokorejský pop (zkráceně k-pop) dostal v roce 2012 díky hitu Gangnam Style od umělce PSY. Od té doby si tento hudební styl získal nálepku výstřednosti, barevnosti a mnohdy i kýče.
Talentové a produkční společnosti v Jižní Koreji neváhaly využít potenciálu jeho velké popularity. A začaly vytvářet nové a nové hudební skupiny či sólové zpěváky, kteří jim následně přináší miliardové zisky. S každou generací nových „idolů“ se postupně měnilo i vnímání k-popu napříč světem.
Talent je při výběru mladých hvězd často druhořadý, na prvním místě stojí přísný ideál fyzické krásy. Když je talent velký, ale žádoucího vzhledu se nedostává, přicházejí na řadu
