„Bůh nás miluje… ale ne dost na to, aby nás zachránil.“ Mladý Slovák zpívá o tom, jaké to je být queer Rom na maloměstě

„Dlouho jsem se snažil vymyslet píseň, která by popisovala roky mého dospívání v tomto městě, ale nečekal jsem, že z toho bude album. Tenhle singl je asi moje nejoblíbenější píseň. Je to shrnutí všeho, co jsem za těch deset let jako hrdý queer Rom cítil a co místy stále cítím,“ říká Klinec, který se stal senzací slovenského YouTube.

Autor skladby Detviansky sen v ní mísí dreampopové kytary s indie-rockovými rytmy a zpívá o svém rodném městě. Je mu 19 let, vystupuje jako Vojtik, vlastním jménem se jmenuje Vojtěch Klinec a v současné době se připravuje na maturitu na konzervatoři v Rimavské Sobotě.

Na začátku se ozve takzvaný fujarový rozfuk, tedy rychle za sebou jdoucí přerušované intenzivní výdechy, notoricky známá předehra každé fujarové skladby. Ne však ve standardní podobě, jak ho hrají lidoví muzikanti; zvuk je zcela jiný, efektem rozmazaný v prostoru.

Dobře zapadá do obrazu doprovodného lo-fi videoklipu, v němž se kamera v úvodních vteřinách zaměřuje na velký nápis Detva na kruhovém objezdu, vedle něhož stojí hotel.

Každý, kdo v těchto místech někdy byl, ví, že vzadu mimo záběr je autobusové nádraží. Jsme ve slovenské Detvě, jen se tentokrát nepodíváme na amfiteátr lidové kultury ani na chatu dědy Večerníčka či na další nejznámější turistické atrakce slovenského okresního centra pod Poľanou.

Ve videu se po pár vteřinách objeví hlavní postava snímku. A najednou vše dostává zcela nový význam. Tohle je přesně ten typ písně, ve které jde stejně tak o to, co se zpívá, jako o to, kdo ji vlastně zpívá a proč.

Všechno, co cítil a stále cítí

V písni Detvianský sen se Klinec rozhodl velmi otevřeně zpívat o tom, jak ho křehké vzpomínky na dětství ničí a že se bojí toho, co přijde dál.

Verše jako „poslouchám městský rozhlas / ležím, řvu, dokud neusnu / moc se bojím budoucnosti / narozený k záhubě“ nebo „nikdy nebudu