Vymysleli jsme to dokonale: jeden nejí a druhý nespí. Jak jsme i přes svítící kontrolku zdolali Vltava Run
Česko-slovenský tým Deníku N a Denníku N se o víkendu vydal na běžecký štafetový závod Vltava Run ze Šumavy do Prahy. Ve dvou dodávkách i po svých jsme absolvovali všech 36 úseků až do cíle – s bolavýma nohama, unavení, ale šťastní, že se to povedlo.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
S účastí na Vltava Runu v týmu Deníku N a Denníku N jsme souhlasili, aniž jsme tušili, jak si něco takového jako štafetu v běhu ze Šumavy podél Vltavy až do Prahy vůbec představit.
Na papíře je to jasné: V době, kdy jeden člen týmu běží, zbytek se autem přesouvá na místo nejbližší předávky, kde běžce nahradí odpočatý týmový kolega. Takto znovu a znovu, 36 úseků, 360 kilometrů až do cíle, bez přestávky ve dne i v noci. Čím méně členů týmu, tím více toho každý naběhá (nejvíc jich v týmu může být 12, nás je 11). Ale co dál?
Po odběhnutí závodu už můžeme předchozí mlhavou představu rozšířit a přidat k ní další komodity: permanentní nevyspání spolu s budíčkem ve dvě ráno; nohy, které by rády do vířivky, ale místo toho je znovu staví na trať; běh s čelovkou potmě lesem; výhledy na překrásnou krajinu, které byste ale hned vyměnili za výhled na cíl; předražené obědy v jihočeských hospodách; borůvkový koláč; rozpadající se dodávku s blikající kontrolkou, ale i vzájemné povzbuzování, těšení se na běh a úlevu při předání štafety.
Auto plné překvapení
Na upozornění, že se před závodem vyplatí nepodcenit přípravu, jsme si v jeho průběhu vzpomněli hned několikrát. Dopředu bylo třeba odhadnout síly běžců a přiřadit je k jednotlivým úsekům nebo zajistit si ubytování, pokud jsme nechtěli složit hlavu na karimatce v tělocvičně s dalšími týmy.
Vltava Run v číslech
- 10. ročník (na startu byli i běžci, kteří nevynechali jediný ročník)
- 303 týmů (13 čistě ženských)
- 3578 běžců
- ti celkově uběhli 180 360 km
- vítěz: tým Kalokagathia Aliance uběhl trasu za 22 hodin, 51 minut a 55 sekund s průměrným tempem 3:41/km
- tým Den(n)ík N skončil 106. v čase 32.55:21 a s průměrným tempem 5:18/km
- Zbyšek Zámečník celý závod uběhl sám (za šest dní), tým Eli2Run dokončil závod ve dvou (v čase 38.33:33)
- zbylé týmy byly šesti- až dvanáctičlenné
- web s výsledky: www.vltavarun.cz
Podmínkou, na níž naše účast závisela, bylo především zajistit si auto, které by bylo schopné pojmout nejen všechny věci, ale i šestici běžců. Zatímco slovenští kolegové na Šumavu dorazili v moderní dodávce, česká část týmu Deníku N v tomto úkolu obstála „po svém“.
Kapitán týmu Lukáš Werner krátce před společným odjezdem vyzvedl na parkovišti za Prahou poněkud opotřebovanou dodávku značky Mercedes. Majitel ji označil
