Navěky v osmdesátkách. Jak ze skandálních filmů vznikly neskandální seriály
Styl osmdesátých let minulého století frčí – v hudbě, módě i ve filmu. Snahy přepracovat tehdejší předlohy tak, aby odpovídaly současným měřítkům a představám, ale vůbec nemusejí dopadnout dobře. Ilustrují to nové minisérie podle dvou filmů z konce osmdesátých let – Smrtící podoba (Dead Ringers) a Osudová přitažlivost (Fatal Attraction).
Na těch osmdesátých letech minulého století musí něco být. Možná to, že bývají označována za poslední dekádu se skutečně svébytným (v dobrém i ve zlém) a snadno rozpoznatelným stylem a výrazem v hudbě, filmu či módě. Revival osmdesátých let už v každém případě trvá o hodně déle než osmdesátá léta samotná.
Další a další generace mladých kapel hrají postpunk. A co je horší – v nočních podnicích se bujaře tančí na hity, jejichž poslechem jsem trpěl už v letech svého dospívání a zřejmě jednou ozvučí i mé poslední hodiny.
Stamiliony diváků netrpělivě čekají na poslední sezonu seriálu Stranger Things, chytré a poutavé kompilace typických osmdesátkových motivů.
Jistě v těchto návratech hraje roli sázka na diváckou nostalgii, generace, jež v té době vyrůstaly, jsou pro streaming a televizi z marketingového hlediska zajímavé. Roli tu může hrát i fakt, že dekádu a její projevy je velmi snadné parodovat a ironizovat. Návrat do osmdesátek je pro někoho čistá radost, pro jiného guilty pleasure – obojí se počítá.
Nemluvě o tom, že zvlášť filmový a televizní průmysl jsou s původními náměty značně na štíru, obecně se točí hodně pokračování či tzv. prequelů známých starších děl. Když Steven Spielberg vynášel Toma Cruise do nebes za to, že pokračováním osmdesátkového Top Gunu zachránil kina a možná i vůbec kinematografii jako průmyslové odvětví,
