„Dítětem si zkazíte kariéru. Vážně si ho chcete nechat?“ S vědkyněmi otevřeně o vědě a mateřství
Obě patří k vědecké špičce, obě mají mezinárodní úspěch, obě dosáhly na nejcennější evropský ERC grant. Jedna má publikaci v časopise Nature, druhá spolupracovala na publikaci v Science. Bioložka Kateřina Sam je matkou dvou dětí, chemička Hana Macíčková Cahová tří. Ve společném rozhovoru velmi otevřeně mluví o svých vědecko-mateřských zkušenostech. Často drsných, smutných i trapných. Mnohé z nich znají i ženy-matky z jiných profesí.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
-
Jaké jsou jejich zkušenosti ze zahraničí?
-
Kdo je dokázal slovy nejvíc zranit a kdo jim házel klacky pod nohy?
-
Mají ženy nižší sebevědomí?
-
Mají ve svých partnerech parťáky?
-
Proč jejich kolegyně „odpadají“?
-
V čem je zrádné být superženou?
-
Cítí se vyčerpané?
Jaké jste měly dřív představy o tom, jak budete fungovat coby vědkyně a mámy?
Hana Macíčková Cahová: Moc jsem nad tím nepřemýšlela. Spíš jsem si řekla: „Chci být máma, chci, aby se to stalo.“ Ale už vůbec jsem nebyla schopná dohlédnout, ani ve snu mě nenapadlo, jak náročné to může být.
Kateřina Sam: Neměla jsem žádné představy… A úplně stejně jako Hanka dnes koukám, jak náročné to je.
Série rozhovorů o postavení žen a matek ve vědě vznikla ve spolupráci s magazínem českých vysokých škol Universitas. Přečtěte si také rozhovor se socioložkou Marcelou Linkovou.
Plánovaly jste mateřství s ohledem na kariéru ve vědě? Připravovaly jste si nějak zázemí a přizpůsobovaly mateřské plány práci?
Hana: Jsem chemik. A věděla jsem, že jako chemik nebudu moct do laboratoře, když budu těhotná nebo budu kojit. Takže pro mě bylo jednoznačné, že mateřství musím posunout do chvíle, kdy bude moje kariéra nastartovaná a budu mít intenzivní roky v laboratoři už za sebou.
Věděla jsem, že pokud chci zůstat ve vědě u chemie, musím to mít odpracované v laborce, musím mít postdoka (povinná pracovní stáž po doktorátu, pozn. red.) někde venku a první publikované články. Až pak můžu být máma.
Kateřina: Plán jsem neměla, protože jsem otěhotněla spíš trošku neplánovaně na konci doktorátu, když jsme s mým budoucím manželem byli společně v terénu… Na Papui.
Manžel byl místní vědec, poznali jsme se tam. V tu chvíli už jsme spolu ale byli tři roky, žili jsme na střídačku na Papui i v Budějovicích.
Že jsem těhotná, jsem zjistila v říjnu, ve chvíli, kdy
