Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Česko-slovenské slovo týdne: ačkoli vs. hoci

Grafika: Tomáš Kunc, Deník N
Grafika: Tomáš Kunc, Deník N

V jazykovém seriálu máme jednu premiéru – poprvé si rozebereme spojku.

grafika

Pár slov o slově ačkoli

Nemyslete si, my jazykovědci jsme občas jako malé děti a rádi si hrajeme se stavebnicí. Akorát my těmto stavebním dílkům, těm legokostičkám, říkáme učeně morfémy (a celému podoboru jazykovědy pak morfologie). V podivuhodné a velkolepé stavbě, jež zove se jazyk, představuje morfém nejmenší součástku nesoucí význam (což se o fonému říci nedá).

Etymologickou vivisekci provedl kolega Zumrík, je zbytečné pitvat znova totéž tělo. Ocituju namísto toho tři verše z Bible kralické, výmluvné to důkazy, že ne vždy držely komponenty této pozoruhodné spojkové srostliny pevně pohromadě.

„Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ho koli s pláčem hledal.“ (Židům 12,17) – „Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.“ (Jób 15,5) – „My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, pak koli tak mluvíme.“ (Židům 6,9)

A kdo si chce hrát se mnou, nabízím dalších pár spřežek par excellence: očs (očs mě žádal), zpoza, jakbysmet, odjakživa, ale i docela běžná slova jako jestliže nebo jelikož.

Čech o slově hoci

Tady už se tolik pitvat nedá. Zato se dá pustit fantazie na špacír – a vzít to po mondegreenovsku. Jeden hok, dva hoci, tři hoci, čtyři hoci, pět hoků… Pěkná blbost, co? Přímo somarina! Ale což, my jazykovědci jsme občas jako malé děti a rádi si žvatláme očistné nesmysly.

Tak či onak, hoci je v mých uších jedním z těch slov echt slovenských, které dodávají řeči našich východních sousedů charakteristický sound (hezky česky řečeno). Ba i šmrnc!

Michal Škrabal, lexikograf a korpusový lingvista, ředitel Ústavu Českého národního korpusu

Niečo o slove hoci

Pôvod slov patriacich k neohybným slovným druhom sa akoby stopoval ťažšie než v prípade derivátov. Aké motivanty sa napríklad dajú na prvý pohľad identifikovať v trojpísmenkovom ale? Zlučovacie spojky sa akurát môžu podobať na ozvučené váhanie typu „Dám si rezeň a… zemiaky“.

Ukazuje sa však, že aj v prípade spojok možno úspešne pátrať po ich predkoch. A títo predkovia nie sú neplnovýznamoví. Zoberme si takú podraďovaciu spojku hoci.

Podľa druhého vydania Stručného etymologického slovníka slovenčiny od Ľubora Králika je toto slovko pravdepodobne pôvodným tvarom imperatívu *chotji od praslovanského *chotěti, pri ktorom mohol nastať významový posun v smere „chci, želaj si“ > „nech si želáš, aj keď si budeš želať“ > „napriek tomu, že“.

V tých pár písmenách sa teda ukrýva pomerne zložitá konštrukcia vzťahu hovoriaceho k nejakým dvom faktom. Vo vete „Prišiel som, hoci pršalo“ hovoriaci spája fakt, že niekam prišiel, s druhým faktom, že pršalo. Dážď mohol príchod hovoriaceho znemožniť, ale neprekazil ho.

Význam tejto spojky by sa tiež mohol vyjadriť logicky, pomocou pojmov, symbolov a pravdivostných hodnôt v tabuľkách. Tak sa to aspoň robí v oblasti výrokovej logiky pri iných spojkách, ako je buď – alebo, ibaže, vtedy a len vtedy, keď.

Aj drobné slová v prirodzenom jazyku teda ukrývajú celé mriežky pojmov vo formálnom jazyku.

Slovák o slove ačkoli

Aj slovo ačkoliv, česká verzia spojky hoci, sa dá rozložiť na svojich etymologických predkov. Možno v ňom odhaliť praslovanskú spojku *a če, ktorú tvorila kombinácia zlučovacej spojky a a ukazovacej častice *če, respektíve *če koli a ďalšej častice .

Táto a ďalšie české spojky mi pripomínajú štýl českého filozofa a spisovateľa Ladislava Klímu, ktorý sa okrem svojej myšlienkovej originálnosti a dôslednosti vyznačoval aj štylistickou špecifickosťou, či už išlo o pomerne rozkolísanú ortografiu, alebo práve o využívanie dobových až idiosynkratických častí slovnej zásoby vrátane prísloviek a spojok.

Príklady nachádzame v mnohých parodických vetách Klímovho Velkého romanu: „… plášť […] nehezký se mysli mé zdá, jelikožvěk v něm dřevěné loutce podobati se ráčíš!“ Alebo: „… mladík ohavný velice velmi, kterýž tamtéž studií svých dbá a který se Friedrich Nietzsche nazývá, a nejen nazývá, lébrž i jmenuje a zove.“

Aj ďalšie české spojky a predložky, ako sú anžto, stran či seč, mi vo všeobecnosti pripomínajú, že každý výraz jazyka má okrem svojej komunikatívnej aj (ukrytú) estetickú funkciu.

Miroslav Zumrík, vědecký pracovník oddělení Slovenského národního korpusu Jazykovědného ústavu Ľ. Štúra SAV

Česko-slovenské slovo týdne/týždňa je společný projekt Českého národního korpusuJazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akadémie vied při příležitosti 30 let od rozpadu ČSFR. Více informací najdete na webu https://slovo.juls.savba.sk/.

Debata N: Supervolební rok v české politice
Jak moc mohou různé volební strategie rozštěpit vládní koalici a co se může změnit po eurovolbách a krajských a senátních volbách v Česku? Do jaké míry může výsledek letošních trojích voleb ovlivnit zásadní volby do Poslanecké sněmovny příští rok?

Redaktorka Deníku N Markéta Boubínová si do debaty v Knihovně Václava Havla pozvala politoložku Annu Shavit (FSV UK), sociologa Martina Buchtíka (STEM) a redaktora Jana Tvrdoně (Deník N). V úterý 5. března od 19 hodin.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Česko-slovenské slovo týdne

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější