Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Lidé, sůl, geometrie a jazyk velkých jazykových modelů

Vyprávějte příběh, který vidíte na obrázku! Podle: Heider, Fritz & Marianne Simmel. 1944. An Experimental Study of Apparent Behavior. The American Journal of Psychology 57(2). 243–259
Vyprávějte příběh, který vidíte na obrázku! Podle: Heider, Fritz & Marianne Simmel. 1944. An Experimental Study of Apparent Behavior. The American Journal of Psychology 57(2). 243–259

Častým tématem posledních měsíců jsou velké jazykové modely a na nich založení chatboti jako ChatGPT, Bing nebo Bard. Hodně se mluví o takzvané umělé inteligenci a o jejím vlivu na různé aspekty našich životů – jako zpravodajství, školství, pracovní trh nebo na otázky práva. Stranou těchto debat ale zatím, poněkud překvapivě, zůstává lingvistická stránka věci.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Text vygenerovaný chatbotem se na první pohled může jevit k nerozeznání od textu, který napsal člověk. Způsob, jakým lidé používají jazyk, se ale zásadně liší od toho, jak jazyk používají velké jazykové modely. Čím častěji a intenzivněji se budeme v budoucnu s uměle vygenerovanými texty setkávat, tím důležitější bude, abychom si tento rozdíl uvědomovali.

V jazykových modelech jazyk existuje, zjednodušeně řečeno, redukovaný na statisticky vyjádřené vztahy mezi jednotlivými slovy. S použitím těchto informací pak jazykové modely generují nové a nové texty. Když ale texty „generují“ lidé, jedná se o mnohem víc. Nejenom o to, abychom slova vhodně pospojovali do vět. To pro nás, na rozdíl od chatbotů, není cílem, ale cestou k němu. Používáním jazyka se totiž pouštíme do sociálních interakcí s ostatními lidmi.

Scéna první. U stolu sedí čtyři lidé a obědvají. Jeden z nich vezme solničku a směrem k ostatním tázavě pronese: „Sůl?“ Spolustolovníci pochopí, že dotyčný má v úmyslu si osolit jídlo a výrazem sůl se jich ptá, jestli o sůl nemají také zájem.

Scéna druhá. Opět sedíme u stolu. Jeden člověk opět drží solničku a tázavě pronáší své „Sůl?“ Rozdíl spočívá v tom, že tazatel se právě vrátil

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Umělá inteligence

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější