Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Velké plynovody se už stavět nebudou. Pro nové propojení Ruska a Číny není prostor, říká energetický expert

„Proč se říkalo, že trh selhal? Protože se najednou ceny energií dostaly strašně vysoko. To se nám nelíbilo, protože po většinu existence trhu byly ceny elektřiny a plynu nízko. Jejich růst ale podle mě představoval přirozenou tržní reakci,“ říká energetický expert Martin Jirušek z Masarykovy univerzity. Foto: archiv Martina Jiruška
„Proč se říkalo, že trh selhal? Protože se najednou ceny energií dostaly strašně vysoko. To se nám nelíbilo, protože po většinu existence trhu byly ceny elektřiny a plynu nízko. Jejich růst ale podle mě představoval přirozenou tržní reakci,“ říká energetický expert Martin Jirušek z Masarykovy univerzity. Foto: archiv Martina Jiruška

Evropě se podařilo ustát rychlý odklon od ruského plynu. Unii ale v energetice čekají další výzvy. Před zimou se bude starý kontinent více přetahovat o zkapalněný plyn s Čínou, která hlásí hospodářské oživení. Vedle toho je na stole reforma unijního energetického trhu. „Období levné energie už skončilo,“ říká v rozhovoru energetický expert z Masarykovy univerzity v Brně Martin Jirušek.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • V čem chybovala bývalá německá kancléřka Angela Merkel?
  • Proč podle Martina Jiruška v krizi neselhal trh?
  • Proč Rusové nebudou schopní všechen svůj plyn přesměrovat do Číny?
  • Jak se budou dále vyvíjet ceny energií?
  • Jak je to s drahým českým plynem a statistikou Eurostatu?

Nedávno vám vyšel odborný článek ohlížející se za loňskou energetickou krizí. V čem udělala Evropa na poli energetiky ještě před válkou chybu?

V Evropské unii neexistovalo společné chápání energetické bezpečnosti. Západní země staré části EU měly pocit, že vnitřní trh v oblasti energetiky funguje efektivně. Východní členské státy naopak říkaly, že energetická bezpečnost obnáší také geopolitický rozměr. Pobaltí, Polsko nebo i Česká republika konkrétně poukazovaly na Rusko.

V minulých dvaceti letech tu byly příklady toho, že Rusko využívalo energetiku jako zbraň. Nad tím ale většina Evropy mávala rukou, protože se to dělo mimo unijní trh. V západní Evropě převažoval pocit, že všichni chtějí na unijním trhu prodávat, takže jednají racionálně.

Podle tohoto pohledu nebyl důvod použít energetiku jako zbraň. To přece nedává ekonomický smysl – kdo by to udělal, o evropský trh přijde. Já sám jsem byl až někdy do loňského ledna přesvědčený o tom, že napětí mezi Ruskem a Ukrajinou skončí nějakou deeskalací.

Nebyl mylný předpoklad i na straně Ruska, které mohlo čekat, že EU vyměkne, podřídí se a neodřízne se od jeho dodávek?

Takhle s tím Rusko zřejmě počítalo. První kritický rok jsme zvládli. To ale neznamená, že se to ještě nemůže změnit. Loňský extrémní nárůst cen energií byl dán i tím, že unijní státy hrály samy na sebe a začaly se přeplácet při nakupování plynu do zásobníků.

Je oprávněná dnešní kritika bývalé německé kancléřky Angely Merkel za udržování závislosti na ruském plynu a prosazení výstavby plynovodu Nord Stream 2 z Ruska do Německa?

Ano, do jisté míry je. Právě Angela Merkel sledovala politiku změny skrze obchod. Byla to politička dohody. I s Ruskem se snažila dohodnout a měla k němu smířlivý postoj. To se dá odvodit ze snahy posílit průmyslové vazby mezi Německem a Ruskem.

Merkel ale se svým postojem k Rusku nebyla sama. V hlavě se mi vybavuje obrázek ze slavnostního spuštění plynovodu Nord Stream 1. Kromě kancléřky se ho účastnil třeba i nizozemský premiér nebo tehdejší eurokomisař pro energetiku a všichni se usmívali.

Už po ruské anexi Krymu se v roce 2015 schválil projekt plynovod Nord Stream 2, který se začal stavět v roce 2018. Ze strategického pohledu to byl rozhodně nemoudrý krok, když to řeknu mírně.

Podobně se ze začátku choval i Merkelin nástupce Olaf Scholz. Spolková republika svůj postoj modifikovala relativně pomalu. Na druhou stranu si nemyslím, že je silná kritika Německa zcela oprávněná. Udělal se z něj tak trochu fackovací panák.

Co česká míra odpovědnosti? Je naší vinou dnes už historická závislost na ruském plynu? Nebo to bylo do značné míry dané tím, že jsme záviseli na rozhodnutí Německa, přes které k nám většina ruského plynu proudila?

Je jedno, přes koho ruský plyn tekl. My jsme ho klidně mohli získávat z jiných zdrojů, které dodávají na evropský trh. V našem případě proto nebylo ani tak rozhodující, co dělá, nebo nedělá Německo. Spíše šlo o kontext doby.

Nešlo nicméně o závislost na německých obchodnících, kteří z většiny nakupovali ruský plyn?

Ne. Trh byl nastavený tak, že kupující chtějí komoditu, která je nejlevnější. Že to zrovna byly ruské kontrakty, nikdo neřešil.

Dá se říct, že Česká republika spoléhala na to, že to tak bude i do budoucna. Operátor přenosových sítí po roce 2017 rozjel posílení tranzitních plynovodů v severojižním směru, protože se předpokládalo, že přes naše území poteče ve zvýšeném množství ruský plyn z Nord Stream 2, což se vzhledem k příchodu války a dalšímu vývoji nestalo.

Jak říkám, všichni uvažovali v tomto kontextu. Trh sám o sobě ale neselhal.

Kdo tedy selhal?

Proč se říkalo, že trh selhal? Protože se najednou ceny energií dostaly strašně vysoko. To se nám nelíbilo, protože po většinu existence trhu byly ceny elektřiny a plynu nízko. Jejich růst ale podle mě představoval přirozenou tržní reakci. Ve chvíli, kdy prudce roste poptávka, trh znervózní a cena letí nahoru.

Hodně se zdůrazňovalo, jaká je aktuální cena na spotu (burzovní kontrakty na energie k okamžitému odběru, pozn. red.). To ale byla cena, kterou platilo poměrně malé procento zákazníků, kteří zrovna neměli dlouhodobé kontrakty. Poukazováním na spotové ceny se zkreslovala informovanost o dění na celém trhu – v tom bych viděl problém.

Loňská energetická krize se nepodobala ropným šokům 70. let, kdy na Západě chyběly pohonné hmoty. Nám plyn nechyběl. Nešlo o dodávkovou krizi, ale ekonomickou, protože cena šla nahoru. A když zdražoval plyn, stáhl s sebou i elektřinu, která je na něj cenově navázaná.

Dnes má Česko dodavatele plynu z USA nebo Kataru. Neznamená to, že jsme závislost na Rusku vyměnili jen za závislost na jiných státech?

Samozřejmě se může stát, že vás váš dodavatel bude chtít vzít na hůl. Obchodníci přirozeně chtějí prodávat za co nejvyšší ceny a chtějí si nás pojistit na co nejdelší dobu. Proto Katar po evropských odběratelích plynu chtěl až pětadvacetileté kontrakty, i když se nakonec třeba s Německem dohodl na odběru po dobu patnácti let.

Riziko závislosti vždycky existuje. Tentokrát ale neobchodujeme s aktéry, kteří by nás chtěli napadnout nebo geopoliticky oslabit tak jako Rusko.

V EU se těsně před válkou schválil koncept, podle něhož se má zemní plyn během několika let nahradit zeleným vodíkem či jinými bioplyny šetrnějšími k životnímu prostředí. Nemůže podepisování dlouhodobějších kontraktů na plyn ze zámoří tuto snahu narušit?

Já si myslím, že spíš ne. Plyn je stále vnímaný jako přechodový zdroj. Pořád ho zároveň potřebujeme, protože dobře funguje v kombinaci s nestálými zdroji při výrobě elektřiny. Plynové elektrárny lze vypínat a zapínat poměrně rychle, když zrovna nemáme dostatek elektřiny ze slunce či větru.

LNG (zkapalněný plyn, pozn. red.) není laciná spása v tom smyslu, že bychom najednou měli přemíru levného plynu. Loni platilo, že Čína byla velký dodavatel v lockdownech, takže neměla tak velkou spotřebu plynu. Spousta tankerů s plynem proto zamířila spíše do Evropy.

Teď se to zase postupně začíná měnit. Evropa se proto bude o dodávky více přetahovat a cena půjde o něco nahoru. Neměl bych tak strach o to, že by se z plynu stala nějaká levná energetická droga, na níž se staneme závislými.

Co ale délka plynových kontraktů? Když se zavážete, že budete patnáct let odebírat plyn, ale do pěti let ho chcete nahradit zeleným vodíkem, tak to přece může být problém.

Lze předpokládat tlak na flexibilitu plynových kontraktů. Ve smlouvách se může objevit doložka, že se za těch a těch okolností nemusí odebrat tolik plynu. Rovněž lze čekat tlak na kratší smlouvy. Když se objeví nějaký dodavatel, který nabídne kratší smlouvy, ostatní ho budou následovat, aby nepřišli o zákazníky.

Zelený vodík souvisí s loni představeným evropským plánem REPowerEU. Ten říká velmi konkrétně, co se má v energetice udělat v krátkém a střednědobém horizontu. Po roce 2027 dává na stůl jedinou kartu, zelený vodík. To je ale podle mě nerealistické.

Do roku 2027 zřejmě nebudeme schopní masivně navýšit produkci zeleného vodíku i kvůli chybějící infrastruktuře. Jeho větší využívání pravděpodobně přijde později. Plyn tak budeme potřebovat déle.

Vraťme se ještě na chvíli k loňské energetické krizi. Jak se díváte na řešení, které nabídlo tehdejší české předsednictví?

Myslím si, že předsednictví bylo v energetice úspěšné. Mělo tři priority – přijetí krizového plánu REPowerEU, doplnění plynových zásobníků před topnou sezonou a přijetí krizových opatření v souvislosti s cenami. V zásadě se dá říct, že vše z toho se povedlo.

Můžeme se bavit o tom, nakolik jsou některé dlouhodobější cíle REPowerEU realistické. Zásobníky se podařilo naplnit i díky mírné zimě. Nyní jsme někde na 50 procentech naplněnosti, takže pozice před nadcházející topnou sezonou je docela komfortní. Před ní potřebujeme v zásobnících alespoň 30 až 40 procent, abychom je stihli plně zaplnit do zimy.

Krizová opatření byla hlavně věcí managementu. Sedmadvacet členských zemí je hodně různých. Pro některé státy byly ceny energií palčivou otázkou, pro jiné ale už méně. Mohly se tedy cítit zatažené do problému, který se jich tak úplně netýká.

Byl tu požadavek na krizovou dohodu o cenových stropech u plynu, která má představovat záchrannou brzdu. To se povedlo, stejně jako domluvit základní mechanismus společných nákupů plynu.

Je samozřejmě otázka, jestli stropy na nákup plynu nejsou nastaveny příliš vysoko. U společných nákupů plynu se zase můžeme ptát, jestli se současné nastavení tohoto mechanismu nezaměřuje jen na malé procento naší spotřeby. Máme tu ale základní krizový rámec, se kterým se dá pracovat.

V rámci programu REPower se řeší také otázka výstavby nové energetické infrastruktury nebo posílení té stávající. Potřebujeme budovat nové plynovody, nebo se můžeme spolehnout na ty stávající?

Já se domnívám, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Energie

Osobní finance

Ekonomika

V tomto okamžiku nejčtenější