Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vítkov deset let po Natálce. Město na periferii, kde se nežije dobře

Na základní školu na náměstí ve Vítkově chodí 95 procent romským žáků. Před Velikonocemi si připravili taneční vystoupení. To ale na náměstí moc pozornosti nevzbudilo. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Na základní školu na náměstí ve Vítkově chodí 95 procent romským žáků. Před Velikonocemi si připravili taneční vystoupení. To ale na náměstí moc pozornosti nevzbudilo. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Před deseti lety Vítkov „proslavil“ žhářský útok na romskou rodinu, při němž byla těžce zraněná dvouletá Natálka. Incident kromě rasové nenávisti odkryl také problémy se sociálním vyloučením a napětím v regionu. Situace se od té doby zlepšuje jen velmi pomalu a lépe se daří jen někomu. Většinu lidí dál trápí nezaměstnanost, nízké platy, špatné vzdělání a bydlení.

Je to sem daleko odkudkoliv. Z Olomouce hodinu jízdy, z Opavy půl hodiny. Autobusy ani vlaky moc často nejezdí, takže musíte mít auto. Městečko Vítkov se skoro šesti tisíci obyvateli má tu smůlu, že leží ve vnitřní periferii, mezi lesy nad vojenským prostorem Libavá. To s těmi lesy taky už brzo nebude pravda. Podél cesty do Vítkova se táhnou stovky hektarů holin s desetitisíci pařezů jak z kreslené pohádky o Krtečkovi. Kůrovec a sucho nastavěli u silnice obrovské hromady nařezaných kmenů, které náklaďáky nestíhají odvážet.

Zoufale holá krajina napovídá, že se v bývalých Sudetech nežilo nikdy lehce. K Vítkovu se sudičky točí zády pořád. I v době hospodářské konjunktury je tu nezaměstnanost šest procent, což je pořád dost ve srovnání s prakticky nulovým republikovým průměrem. Ještě před dvěma lety nemělo práci více než deset procent lidí. A pokud už ji získají, není stabilní, často jen na pár měsíců a pracují za nízké platy. Nadprůměrné procento dětí tady hned po základní škole skončí na úřadu práce, protože je to nejsnazší způsob, jak můžou rodiny přijít k penězům. Počet obyvatel klesá každým rokem. Odcházejí odsud hlavně vzdělaní a podnikaví lidé. Teprve v poslední době se zdá, že by se mohlo aspoň některým zdejším chudým lidem dařit trochu líp.

Prodloužená ruka policie v černých mikinách

„Ukliď tu větev na bok,“ řekne Koloman Bílý, když míjí kontejnery s odpadky u hřiště za sokolovnou. Jeho osmadvacetiletý kolega Mikuláš Dunka spadlou větev odklízí z cesty a oba pokračují dál na obchůzce městečkem. Ve větrném jarním odpoledni se zdraví s každým, koho potkávají. Jako asistenti prevence pracují jen pár měsíců, ale jejich příběh je pro zdejší poměry typický.

Vítkovští asistenti prevence kriminality Koloman Bílý (vlevo) a Mikuláš Dunka. Ve městě sledují, jestli někdo nepáchá nepravosti. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Oba jsou rodilí vítkovští Romové a oba mají za sebou dost strastiplnou cestu, která vedla až k tomu, že se loni na podzim přihlásili do konkurzu na asistenta prevence kriminality. Z dvanácti zájemců vzali je dva. Podmínkou bylo mít ukončenou aspoň základní školu a čistý trestní rejstřík. Jako jedni z mála zdejších Romů získali jistotu práce na příští tři roky.

„Většinu směny jsme venku. Ráno kontrolujeme děti a napomínáme je, když kouří před školou. Nahlašujeme na úřad závady v městských domech, černé skládky, chodíme po větších obchodech a hlídáme, jestli tam lidi nekradou. Krádež nám nahlásí tak jednou dvakrát za měsíc. Jsme v podstatě pochůzkáři, ale bez pravomocí,“ vypočítává Dunka, co všechno zvládají. „Třeba včera jsme našli na jednom místě šest použitých stříkaček od drog,“ otevírá speciální kulatou krabičku, bere sterilní rukavice a ukazuje, jak je sbírají.

Říká, že ze začátku se jim místní Romové

Chudoba

Reportáž

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější