Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Poprvé se vyznávám ze svého eurohujerství.“ Nový ministr Dvořák si dovede představit Spojené státy evropské

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Nový ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák v rozhovoru popisuje, proč je jeho funkce i po českém předsednictví v EU ještě důležitá, jak moc je eurohujerem a eurofederalistou a jaké chystá PR Evropské unie pro Čechy. Vysvětluje také, proč je pro něj V4 nyní toxická a jak se chce domluvit s kolegy ve vládě, kteří mají na EU mnohdy odlišné názory.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Zda může ve vládě bouchnout do stolu a upozorňovat, jak bychom měli v EU vyjednávat.
  • Jaké dědictví za sebou zanechal Václav Klaus.
  • Zda by EU měla směřovat k větší federalizaci a zrušení práva veta.
  • Co může přinést srovnání EU a Varšavské smlouvy.
  • Kdy by mohla Ukrajina vstoupit do EU a jaké ruské ambice nám hrozí.

Potřebujeme po konci českého předsednictví v Radě EU ministra pro Evropu?

Asi jsem nemohl čekat na začátek jinou otázku. Zaprvé si myslím, že se ta funkce špatně jmenuje. Domnívám se, že náplň a činnosti tohoto ministerstva by daleko lépe vystihovalo ministerstvo pro záležitosti Evropské unie, což není totéž. Máme bilaterální vztahy s Dánskem, s Německem, s každou unijní zemí, máme tam ambasády. To jsou klasické bilaterální vztahy, jako máme třeba s Čadem nebo Bolívií. Pak je tady EU, té jsme už dvacátým rokem součástí, takže pro nás není zahraničím, ale z našeho pohledu je náš institucionální vztah něco jako vnitro.

Předsednictvím v Radě jsme teď navíc dokázali, že jsou Češi v EU opravdu dobří. Dokážeme vyjednávat, domlouvat věci a moderovat diskuzi. Právě vyjednávání v rámci sedmadvacítky a harmonizace rozdílných postojů jsou mnohdy velmi složité a týkají se i ministra pro EU, který se na tom musí podílet.

Neméně složité, mnohdy i složitější, je ale harmonizovat postoj osmnácti českých členů vlády, respektive jejich gescí, protože každý hájí zájmy svého rezortu. Doprava by asi byla nejraději, kdyby co nejvíc unijních peněz šlo do dopravní infrastruktury, školství by bylo nejraději, abychom stavěli nové školy atd. Je potřeba zkušeného vyjednavače. Působil jsem dlouhodobě jako diplomat, přijal jsem tuto výzvu s pokorou. Nabízím své zkušenosti, hledání kompromisu a konsenzu mě naplňuje a vlastně mě to i baví.

Stále mi nicméně není jasné, proč je po předsednictví ještě funkce ministra pro EU důležitá.

Teoreticky to samozřejmě může dělat státní tajemník, může to dělat náměstek pro Evropu, může to dělat kdokoliv. Za dvacet let v diplomacii jsem ale pochopil, že se tam strašně hraje na hierarchizaci. Ministr se nesejde s náměstkem, to se v protokolu nedělá, natož s vrchním ředitelem či státním tajemníkem. Když u stolu sedí ministr, možná není lepší ani kvalifikovanější, má ale cedulku ministr, a tím pádem je jeho váha úplně jinde.

Ministr navíc není jen zodpovědný za svůj rezort, je to i člen vlády. A vláda je místo, kde se ti ministři scházejí, někdy se i pohádají, vyměňují si tam názory. Když je evropský ministr u toho, má samozřejmě mnohem jednodušší přístup nejen k informacím, ale může debaty třeba i moderovat. Snadněji pak vystupuje tak, aby to dávalo smysl.

Martin Dvořák (STAN) byl v letech 1990–1998 primátorem Hradce Králové. V roce 1999 se stal členem mise OSN při poválečné obnově Kosova, v roce 2005 nastoupil na českou ambasádu v USA. V letech 2012–2017 byl generálním konzulem v New Yorku, 2017–2021 velvyslancem v Kuvajtu a Kataru. Od prosince 2021 byl politickým náměstkem ministra zahraničí. Jako ministr pro evropské záležitosti nyní vystřídal Mikuláše Beka (STAN).

Na Úřadu vlády je celá Sekce pro evropské záležitosti, premiér má navíc svého šerpu pro EU, kterým je Tomáš Pojar. A právě šerpové premiérů a prezidentů jsou ti, kdo v zákulisí připravují ty nejdůležitější dohody.

Tomáš Pojar je i mým náměstkem (smích).

Není členem vlády, rozumím. Zatímco vy budete jedním z hlasů STAN.

Nebudeme se samozřejmě tvářit, že to tak není. Máme pětikoalici, která má nějak rozdané počty křesel ve vládě.

Zacyklili jsme se u odkazu „velkého“ Václava Klause

Z hlediska zmíněné koordinace právě v tom může být problém. Premiér je z ODS, která má nějaké evropské postoje, ministr zahraničí, který má rovněž na svém rezortu velkou evropskou sekci, je Pirát, vy jste ze STAN. Názory na EU se v těchto stranách v něčem značně liší. Můžete to přesto ve vládě koordinovat a třeba si i bouchnout do stolu s tím, že takto bychom měli v EU vyjednávat a vystupovat?

Bouchání do stolu asi není úplně nástroj, kterým by se dala dosahovat konsenzuální jednota. To by se nemělo stávat. Jinak jste to ale popsala dobře. Samozřejmě že v některých otázkách, které akcentuje EU, jako jsou genderová vyváženost, LGBTQ+, environmentální věci a tak dále, se koalice úplně neshodne.

Myslím si, že jsem nabídku na tuto gesci od Víta Rakušana dostal právě proto, že hledal někoho, kdo bude schopen situaci trošku uklidňovat. Možná prostě jen říct: tak si to pojďme vyříkat, zkusme najít konsenzus. Není to jen bezhlavé přitakávání tomu, co chce ODS, zároveň to ale nemůže být tak, že bychom a priori byli proti.

Jasně, poslední slovo má premiér, ale jak ho pozoruji, on je

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Evropská unie

Rozhovory

Rusko

Ukrajina

Vláda Petra Fialy

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější