Americký deník: Hlásí se nám moc dětí? Nevadí, přistavíme kontejnery! Jak si se silnými ročníky poradí v USA
Nerada bych, aby tenhle deník někdo bral jako výhradní oslavu amerického školství. Země, kde studentům zcela reálně hrozí, že nepřežijí vyučování, těžko může být komukoliv dávána za příklad. Berte ho spíš jako příspěvek k diskuzi o tom, jestli bychom měli změnit přijímačky. Nebo je možná úplně zrušit.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Nepotřebujete přes léto pomoct? Dcera by se tu ráda zajímala o dobrovolnickou práci přes prázdniny,“ ptala se drobná paní u pokladen v našem místním supermarketu Publix. „To víte že jo, dobrovolníky bereme všemi deseti!“ odpověděla povzbudivě prodavačka a poslala ji do kanceláře, kde už jí vysvětlí podmínky.
Dřív bych netušila, o čem se ty dvě ženy baví, ale od té doby, co mám syna na floridské střední škole, to vím až moc dobře. Dobrovolnické hodiny jsou podmínkou pro ukončení střední školy a velmi se k nim přihlíží při přijímačkách na školu vysokou. Děti jich musí odpracovat tolik, že se každá příležitost hodí.
Zmiňuju se o tom proto, abych ukázala, co všechno je v Americe součástí přijetí dítěte na školu. Žádný jednorázový test. Celkový profil osobnosti a zkušeností za několik let.
Až když se ucházejí o studium na vysokou školu, setkají se tu s vůbec prvními přijímačkami. Do té doby jsou jak na druhý stupeň, tak na státní střední školu přijímáni automaticky podle toho, kde bydlí. Celé generace dětí tu stres, jaký prožívají české děti, vůbec neznají.
Zatímco české děti rozhodují o svém osudu během jediného dne, ty americké
