Jedničkáře nevzali na gymnázium, boj je i o učňáky. Příběhy pěti deváťáků, kteří neuspěli u přijímaček

Nejmladší syn Michaela Vícha se výborně učí, od první do deváté třídy měl vždy samé jedničky. Cíl byl proto jasný – čtyřleté gymnázium. Rodina žije v Praze, kde je gymnázií hodně. Paradoxně i to ale může být problémem.

„Původně jsme se rozhodovali mezi čtyřmi gymnázii – Omskou, Ohradní, Přípotoční a Milady Horákové. A zvolili jsme zřejmě špatnou strategii. Vybrali jsme bohužel zrovna ta dvě, kde mu body nakonec nestačily,“ popisuje Vích.

Jeho syn měl sedmdesát jedna bodů z jednotné přijímací zkoušky připravované Centrem pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat), ve které je dohromady z matematiky i češtiny maximum sto. V jiných letech by to nemusel být žádný problém, letos už je ale i takto vysoký počet bodů hraniční. Každý žák má navíc možnost podat jen dvě přihlášky na maturitní obor, a klíčová tak bývá i strategie výběru.

„Důležité je bohužel i štěstí při výběru, letos to třeba dopadlo na těch čtyřech školách opačně než loni. Kdybychom zvolili ty druhé dvě, na jednu by se dostal s přehledem, na druhé by byl na hraně. Každý ale různě taktizuje, řada rodičů si řekla, že