Deník N

Čeho pozitivního dosáhl odcházející ředitel Národní galerie Jiří Fajt během svého působení? Je toho hodně

Jiří Fajt se světoznámým umělcem Wej-wejem při vernisáži ve Veletržním paláci. Foto: Národní galerie
Jiří Fajt se světoznámým umělcem Wej-wejem při vernisáži ve Veletržním paláci. Foto: Národní galerie

Otevření galerie lidem, prohloubení spolupráce se zahraničím, příprava výstav, které obstojí v evropské konkurenci, a ochota komunikovat. To jsou největší plusy pětiletého působení Jiřího Fajta v čele Národní galerie.

O tom, zda „obsazení“ manažerského i kurátorského postu znamená střet zájmů a zda Jiří Fajt galerii vedl s péčí řádného hospodáře, teď musí rozhodnout soud. Nicméně ať už jsou důvody, kvůli nimž ministr kultury Antonín Staněk Jiřího Fajta z funkce odvolal, oprávněné, anebo vzhledem k Fajtově otevřené antipatii směrem k prezidentovi Miloši Zemanovi pouze zástupné, je důležité připomenout si, co se Jiřímu Fajtovi za dobu působení v Národní galerii povedlo. Může se totiž stát, že na jeho éru budeme v nejbližších letech vzpomínat s takovou nostalgií, s jakou se doteď vzpomíná na fotbalový úspěch Kollera, Baroše a spol. na Mistrovství Evropy ve fotbale v Portugalsku v roce 2004.

Jiří Fajt vstupoval před pěti lety do funkce ředitele Národní galerie s plánem posílit její obraz u veřejnosti i v očích případných sponzorů. Chtěl také řešit rozmístění jednotlivých sbírek, rozesetých v budovách po Praze, a jeho prioritou byla i rekonstrukce Veletržního paláce, v níž sídlí Sbírka moderního a současného umění. Ve všech bodech – včetně přípravy soutěže na rekonstrukci paláce – s Národní galerií ušel kus cesty.

Zvýšení návštěvnosti

Návštěvnost instituce se mu povedlo výrazně navýšit, oproti 380 tisícům lidí v roce 2014 jich do výstavních sálů v roce 2017 přišlo přes 691 tisíc. Pro srovnání: do vídeňské Albertiny, galerie, která dramaturgií zaměřenou na umění 19. a 20. století přitahuje turisty z celé Evropy, dorazilo „jen“ o sto tisíc návštěvníků více. Výnos ze vstupného se za tu dobu zvedl z 20 na 50 milionů korun ročně.

Velké koncepty

Jiřímu Fajtovi někteří kritici vyčítají nekoncepčnost protežující bombastické výstavy. Tento argument ale neobstojí. Velké, divácky přitažlivé výstavy – v případě Albertiny zmiňme loňskou retrospektivu Clauda Moneta, v případě Národní galerie předloňskou retrospektivu Františka Skály – totiž díky mediální pozornosti a následné aktivitě potenciálních návštěvníků při dohledávání informací dobře fungují i jako reklama na menší galerijní projekty.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější