Bohyně sexu Afrodita v průběhu věků. Je to odporně nahý zlý démon, nebo objekt zbožného úžasu?

Hrdinkou knihy Božská nahota: Sochy Afrodity od počátku do dneška je bohyně Afrodita neboli Venuše. Její znázornění v průběhu staletí nebylo jednotné: „Neustále oscilovalo mezi mocenským a erotickým symbolem, uměleckým dílem a zobrazenou skutečností, bohyní a nahou ženou.“

Jan Bažant (1950) je profesor klasické archeologie a autor mnoha prací o antickém výtvarném umění a české kultuře. Kupříkladu v publikaci Perseus & Medusa: zobrazení mýtu od počátku do dneška (Academia, 2017) zobrazil mytickou Medusu jako proměnlivou bytost s rysy potenciálně ženskými i mužskými, která mohla být znázorňována jako kráska i netvor, trpící oběť i nelítostný útočník.

V nové knize sleduje průchod Afrodity dějinami i různými kontexty: od archaické mytologie a náboženství přes politiku až ke světu reklamy; stopuje její podobu smrtelně vážnou, lascivně erotickou, karikovanou i vyprázdněnou.

Její pojetí přitom bylo od počátku pluralitní: v antickém světě uctívali tolik Afrodit či Venuší, kolik bylo řeckých a římských obcí. I proto řečtí umělci nemohli pouze mechanicky přebírat to, jak byla ta která mytická událost zobrazena ve výtvarném umění v předchozích generacích.

Pomalé odhalování

Nejstarší zobrazení Afrodity pocházejí z 8.–7. století před Kristem. Bohyni ztvárňovala oblečenou včetně závoje na hlavě, takže z jejího těla mnoho vidět nebylo. Řecká bohyně sexu se tak před zraky starých Řeků „odhalovala pomalu a s přestávkami“.

K opatrné proměně vzhledu došlo v polovině 5. století před Kristem, kdy vznikly sochy zobrazující bohyni v uvolněné póze, jako kdybychom nahlédli do soukromí její ložnice, lázně či zahrady. Je ovšem oblečená, jenom horní část poprsí je trochu odhalená. První zobrazení zcela nahé Afrodity se objevilo až kolem roku 360 před Kristem, tvůrcem sochy byl Praxiteles.

Bažant k tomu vysvětluje, jak se vyvíjel přístup k nahotě. Neoděná těla, konkrétně atletů, se nejdříve objevila kolem roku