Jak zvítězit v soutěži o nejlepší evropskou knihu? Zaujmout úryvkem z románu a přežít půlhodinu maturitního grilování
Před týdnem v pátek byla udělena Cena Evropské unie za literaturu, o niž se letos ucházel také český spisovatel (a komentátor Deníku N) Ondřej Štindl. O procesu výběru oceněných i samotném finále na knižním veletrhu v Lipsku píše pro rubriku Za oponou Jan Zikmund z Českého literárního centra.
Poslední dubnový týden zachvátila Lipsko literární horečka. Po čtyřech letech znovu proběhl na moderním lipském výstavišti knižní veletrh, který patří mezi největší na světě. Jedním z bodů programu bylo právě slavnostní vyhlášení výherce Ceny Evropské unie za literaturu.
Ta má za cíl zviditelnit nadané spisovatele, jimž se doposud nedostalo velké pozornosti za hranicemi jejich zemí. Knižní cena, která vznikla v roce 2009, se přitom nachází v podobné situaci jako někteří její laureáti – i ona si zatím na mezinárodním literárním poli hledá své místo.
Není divu: pořádat každoročně literární soutěž pro 41 zemí (krom členských států EU se zapojují další země od Norska až po Arménii) je bohulibý, leč těžko proveditelný projekt. Jak překonat jazykovou bariéru? Jak se zorientovat v tak obrovském množství knih?
Pořadatelé zprvu tyto potíže obešli: zřekli se role arbitra a každé zúčastněné zemi umožnili, aby si jednou za tři roky svého laureáta určila sama. Dosavadní čtyři české vítěze – Tomáše Zmeškala, Jana Němce, Bianku Bellovou a Lucii Faulerovou – vybrala tuzemská, nikoli zahraniční porota. Evropská unie pak finančně podpořila překlady vítězných knih do jiných jazyků, a pomohla tak cirkulaci literatury přinejmenším v rámci Evropy.
Důkazem budiž Bianca Bellová, aktuálně jedna z nejpřekládanějších evropských spisovatelek. Zahraniční práva na román Jezero, za nějž roku 2017 ocenění získala, se prodala již do
