Kapsy chudoby, ztracené vesnice, lidé bez budoucnosti. V pohraničí se nikdy nežilo lehko, říká sociolog
V posledních deseti letech do pohraničí míří spíš chudí lidé, pro které je tu život levnější. Další vlna stěhování přišla před dvěma roky spolu s tím, jak začala větší města vyhlašovat bezdoplatkové zóny, v nichž lidé nemají nárok na některé dávky. To ale problémy na severní Moravě a v severních Čechách spíš prohlubuje. „Jsou to regiony, kde bylo těžko, je těžko a bude těžko. Pro stát to jsou nákladné lokality, každá kapka vody a každý metr silnice tam bude v přepočtu na hlavu dražší než třeba v krajském městě,“ říká sociolog Dušan Janák. „Je to jako s lidským tělem. Jsou prostě orgány, které jsou problematické. Ale když vás bolí nohy, nenecháte si je amputovat jen proto, že je jim potřeba věnovat péči. Protože bez nich by bylo ještě hůř,“ myslí si Janák, který vyučuje na Slezské univerzitě v Opavě.
V pohraničí, na severní Moravě a v severních Čechách, přibývají v posledních letech sociálně vyloučené lokality. Proč se zrovna sem stěhují chudí lidé, když je tu vysoká nezaměstnanost, není tu infrastruktura ani dobré školství?
Protože pro dlouhodobě nezaměstnaného je v podstatě jedno, kde tu práci nemá, jestli je to uprostřed velkoměsta, nebo na venkově. Nic se pro něj nezmění kromě toho, že je tu levnější bydlení. Často také přicházejí za příbuznými. A jejich stěhování také podporují vlastníci nemovitostí, kteří využívají toho, že můžou nájem fakturovat přímo státu, který to zaplatí formou příspěvku nebo doplatku na bydlení.
V posledních letech se začaly dávky přiškrcovat. To byznys s chudobou nezastavilo?
Myslím, že je to neřešitelná situace. Pokud tu máme nějaký solidární stát, který všem občanům, když se dostanou do špatné situace, přispěje přímo na nájem, lidé mohou fakturovat státu za bydlení v sociálně vyloučených lokalitách. Majitelé často bydlí ve větším městě, jako je Ostrava nebo Děčín, a vlastní na venkově nějakou bytovku. Jich se problémy s nájemníky nedotýkají. Místní jsou na ně naštvaní, starostové se s nimi snaží vyjednávat, ale oni mají právo takto svoji nemovitost využívat, je to legální.
Mění se nějak i atmosféra v obcích v pohraničí, kde se v posledních deseti patnácti letech úplně změnilo sociální složení obyvatel? Mám tím na mysli, když se sem přistěhovávají především chudí lidé bez vazby na to místo?
Zjistili jsme, že v sociálně vyloučeném regionu se vytvářejí ještě vyloučenější lokality, které jsou ohraničené neviditelným kruhem sociální distance. Region jako celek je strukturálně znevýhodněný, vyloučený a uvnitř něj se ještě vytvářejí kapsy sociálního vyloučení a chudoby. Lidé spolu nekomunikují. Když je třeba zábava, lidé ze sociálně vyloučené lokality sedí u jednoho stolu a nebaví se s těmi, co sedí u jiného stolu. Neznají se mezi sebou, nepřátelí se.
Je to všude stejné?
Je to různé vesnice od vesnice. Jsou obce, kde nedopustí, aby k něčemu takovému došlo, a raději nechají dům spadnout, než aby jej naplnili nezvanými lidmi. Druhý extrém je, že to nechají dojít tak daleko, že nechají vykoupit nemovitosti majiteli, kteří v lokalitě nebydlí, a nastěhovat do nich sociálně slabé obyvatele. Někde se to daří řešit, většinou je tam šikovný starosta a otevřené zastupitelstvo a snaží se s těmi lidmi dlouhodobě pracovat, vyjednávat s majiteli nemovitostí. To je podle mě jediná a nejlepší cesta.
Dnes už existuje na téma sociálního vyloučení a chudoby v pohraničí, tedy v bývalých Sudetech, spousta terénních výzkumů, strategických plánů, odborných studií. Máme pojmenované příčiny toho stavu. Proč se tedy neřeší?
My jsme v našich výzkumech zjistili, proč je pohraničí v tak špatné situaci.