Deník N

Radikální pravičák není totéž co extremista, natož populista. Španělský politolog o Voxu a nedělních volbách

„Průzkumy se shodují, že Pedro Sánchez vyhraje volby – což je ohromující, vždyť dvakrát prohrál a má za sebou nejhorší výsledek socialistů od druhé republiky! A teď tedy zvítězí. Ale záhadou nadcházejících voleb není, kdo vyhraje.“ Foto: Eloy Alonso, Reuters
„Průzkumy se shodují, že Pedro Sánchez vyhraje volby – což je ohromující, vždyť dvakrát prohrál a má za sebou nejhorší výsledek socialistů od druhé republiky! A teď tedy zvítězí. Ale záhadou nadcházejících voleb není, kdo vyhraje.“ Foto: Eloy Alonso, Reuters

Třetí parlamentní volby za necelé čtyři roky? Politolog se ve Španělsku nenudí, směje se v rozhovoru pro Deník N Fernando Casal Bértoa, odborník na španělskou politiku z Nottinghamské univerzity. Načež zvážní. Řeč je totiž o „budoucnosti Španělska“, slovy socialistického premiéra Sáncheze, a rozhodne se o ní už tuto neděli. Ale největší záhadu voleb začnou Španělé luštit teprve po víkendu.

Tuto neděli, 28. dubna, vyrazí Španělé k parlamentním volbám. Za necelé čtyři roky už potřetí, což není zrovna málo. Není to už trochu obehraná písnička?

Pro politologa rozhodně ne (směje se). Pro voliče možná ano. Ale vážně: dnes je to přece jen jiné než v prosinci 2015 a červnu 2016. Tenkrát politické strany nedokázaly vytvořit vládu; teď vládu máme, ale s velmi slabou většinou. Proto v únoru nedokázala prosadit rozpočet.

A proto premiér Sánchez vyhlásil předčasné volby. Připomenu, že samotného Sáncheze vyneslo do vlády loňské vyslovení nedůvěry předchozímu kabinetu Mariana Rajoye (Lidová strana, PP). A že první, co Sánchez udělal, bylo, že Španělsku slíbil nové volby, že jimi podmínil odstavení Rajoye a jeho „zkorumpované vlády“. Akorát že pak se k tomu slibu nijak zvlášť neměl. Zalíbilo se mu u moci.

Voliči na to mají trochu jiný názor, řekl bych. O nové volby stojí, chtějí rozhodnout o své příští vládě.

Premiér v kleštích

Pedro Sánchez má možná rád moc, ale když letos v únoru vyhlašoval předčasné volby, držel ji pouhých osm měsíců, nejméně v historii demokratického Španělska.

Musíte si to zarámovat Katalánskem. Sánchezovi socialisté (Španělská socialistická dělnická strana, PSOE) mají v parlamentu pouhých 84 křesel z celkem 350. Není divu, že Sánchez vládl hlavně přes dekrety. Aby schválil jakýkoli zákon, potřeboval na palubě doslova každého, Podemos, komunisty, baskické nacionalisty. A také ty katalánské.

V podstatě šlo o vydírání: podpoříme tě, když nám všemožně vyjdeš vstříc. Jenže Sánchez nemohl Kataláncům ustupovat donekonečna, aniž by na tom sám tratil, protože většina jeho voličů je proti nezávislosti Katalánska. Zlomilo se to v prosinci, když se v Barceloně sešel s předsedou katalánské vlády (Quimem) Torrou a mluvili spolu o řádném referendu, Torrovi jako hlavě katalánského státu, vyjednávání za dohledu mezinárodních pozorovatelů…

Dá rozum, že se to nakonec obrátilo proti Sánchezovi. Schůzka v paláci Pedralbes vyvolala u socialistů vnitrostranické spory a jejich politickým soupeřům poskytla šikovnou záminku. Před dvěma měsíci se na madridském Kolumbově náměstí sešli zástupci Lidové strany (PP), Ciudadanos a Voxu a ve jménu španělského vlastenectví protestovali proti Sánchezově politice vůči Katalánsku. Premiér prý zaprodává zemi katalánským separatistům.

Takže se Sánchez dostal do kleští?

Katalánci řekli: Jestli nám nedáš, co chceme,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější