Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nejsem zklamaný z technologie, ale z lidí, říká jeden ze zakladatelů internetu

Foto: The Royal Society
Foto: The Royal Society

Vinton Cerf působí ve společnosti Google jako viceprezident a „technický evangelista“. Ve svých 79 letech je jedním z posledních žijících lidí, kteří vymysleli a založili internet. Hledí ale především do budoucnosti, včetně toho, že pracuje na projektu meziplanetární sítě. My jsme s ním však hovořili hlavně o ryze pozemských problémech.

Neexistuje nikdo, o kom bychom mohli říci, že je vynálezcem internetu. Jeho koncepce i konkrétní technologie vznikaly postupně a podílelo se na nich mnoho lidí, jak to s moderní technikou bývá skoro vždy. Přesto se v historických přehledech opakovaně vyskytují jména několika lidí, bez jejichž přínosu by dnešní internet vypadal trochu nebo úplně jinak. Objevuje se mezi nim Paul Baran, výzkumník z RAND Corporation, který navrhl rozloženou strukturu sítě bez hlavního centra; Larry Roberts, který řídil vývoj sítě ARPANET, prvního funkčního předchůdce dnešního internetu; či J. C. R. Licklider, vizionář, který jako jeden z prvních pochopil, jakou sílu mohou mít počítače spojené do sítě a dostupné veškeré populaci, nejen úzké skupině odborníků.

Když se ale mluví o „otcích internetu“, padnou zpravidla jen dvě jména: Vinton Cerf a Bob Kahn. V roce 1974 společně navrhli protokol TCP/IP, který je technickým základem internetu do dnešních dnů a podle všeho jím ještě dlouho zůstane. Pozměnili jím fungování původní sítě ARPANET.

Vinton Cerf pochází z východního pobřeží USA, ale většinu života strávil v Kalifornii. Jeho spolužáky už na střední škole byli dva další lidé, kteří později významně ovlivnili rozvoj internetu: Jon Postel a Steve Crocker. Studoval matematiku na Stanfordu, doktorát z počítačových věd získal na UCLA. Na Stanfordově univerzitě pak začal učit. Právě tam se potkal s Kahnem. Od té doby až dodnes je celá jeho kariéra spojena se založením a rozvojem internetu po technické i organizační stránce.

V rozevlátém prostředí Silicon Valley, kde je dovoleno skoro vše, je obtížné působit výstředním dojmem, ale Cerfovi se to daří už po desetiletí. V dokonale padnoucím třídílném obleku s pečlivě uvázanou kravatou je k nepřehlédnutí – vypadá, jako by právě vystoupil ze stroje času. Rád o sobě říká, že je člověkem z devatenáctého století, který žije v jednadvacátém. Když nastoupil na svou nynější pozici v Googlu, navrhl pro sebe titul „arcivévoda“ – a člověk by věřil, že to nemyslel jen žertem. Patrně by mu slušel stejně jako ten oblek.

Jste oponentem návrhu evropských telekomunikačních společností, podle nějž by firmy jako Google, Netflix, Facebook atd. měly přispět na rozvoj telekomunikační infrastruktury. Je jasné, že každá firma se chce vyhnout zvýšení svých nákladů. Máte ale ke své kritice hlubší důvod?

Dovolte, abych především připomněl, díky čemu funguje konektivita a celý internet tak spolehlivě. Když jsme s Bobem Kahnem tuto věc (protokol TCP/IP, pozn. red.) navrhovali, rozhodli jsme se, že bude otevřená a veřejně dostupná, přestože šlo o projekt ministerstva obrany. Udělali jsme to proto, aby se každý, kdo si vybuduje kousek internetu, mohl připojit ke komukoli jinému za podmínek, které si mezi sebou sjednají. A že to bude fungovat, protože všichni budou používat stejné standardy.

Přesně tak se to opravdu stalo. Lidé postavili spoustu věcí, které fungují podle standardu TCP/IP, a našli někoho, ke komu se mohli připojit. A sítě se propojily mezi sebou. Nevěřil bych tomu příběhu, kdyby mi ho někdo předem vyprávěl, ale stalo se to. Lidé si vybírali společnosti, ke kterým se mohli připojit – zpočátku na čestné slovo, na podání ruky, beze smlouvy.

Většina peeringových ujednání tak funguje dodnes. Provozovatelé sítí…

Tedy ti, kterým dnes říkáme ISP, poskytovatelé internetového připojení…

Ano, ISP se dohodnou na propojení, obvykle ve více bodech, čímž se zvýší odolnost. Když jejich zákazníci začnou požadovat vyšší přenosovou rychlost, obvykle lze jako první krok zvýšit průchodnost těch propojení.

Pak se objevily – a to je další věc, kterou jsem nečekal – sítě pro distribuci obsahu (CDN, Content Distribution Networks, pozn. red.), které mají tu zajímavou vlastnost, že eliminují nutnost přenášet velké objemy dat přes celý internet. Namísto toho umístily své servery do datacenter jednotlivých ISP, odkud se takový obsah šíří lokálně. Pro poskytovatele připojení to je výhodné. Jejich zákazníci tím získají služby s nižší latencí a oni sami mohou snížit šířku pásma potřebnou pro své mezinárodní připojení. A navíc ještě mohou účtovat poplatky za umístění serverů CDN ve svých datacentrech.

Na modelu CDN si postavily byznys firmy jako Akamai (nebo česká CDN77, pozn. red.), a proto se mi zdá, že není nutné, aby se takové služby snažily telekomunikační firmy zpoplatnit podruhé. Své příjmy si mohou zvýšit například právě spoluprací s CDN. Mají i další možnost: prodávat vedle připojení nebo místo něj i svůj vlastní obsah, jako to udělal třeba americký Comcast. Podobným příkladem je Amazon.

Z toho důvodu mi nepřipadá fér, aby telekomunikační operátoři a ISP chtěli přímé platby od velkých dodavatelů obsahu. V té debatě se trochu ztrácí fakt, že společnost Google vynakládá obrovské množství peněz na kapitálové i provozní výdaje spojené s udržováním globální sítě, svého cloudu, k němuž se pak mohou všichni ISP připojit a využívat jeho služby. Telekomunikační operátoři mají mnoho jiných možností, jak zvýšit své příjmy a kompenzovat své náklady.

Je to zatím koneckonců jen návrh, ne hotová věc. Když o tom mluvíme: jak byste porovnal regulaci technologických společností v Americe a v Evropě? V čem je hlavní rozdíl?

To je zajímavé téma. V USA se telekomunikační zákon naposledy revidoval roku 1996 – poprvé po šedesáti letech. Byla přitom velká snaha regulovat co nejméně, ponechat velkou volnost způsobů rozvoje internetových služeb. Nikdo nechtěl regulovat internet příliš silně. Zdá se mi, že evropské myšlení se často mnohem více orientuje na regulaci – téměř jako by občané a spotřebitelé nebyli schopni se sami chránit.

V souvislosti s tím si dovolím vyslovit spekulaci, která může být zcela mylná – takže bych ocenil, kdybyste

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější