Dělej si, co chceš, stejně tě budu milovat. Jak vychovávat děti (nejen v ústavní péči)
Jaká traumata způsobujeme svým dětem svou výchovou? A jaká traumata způsobili naši rodiče nám? Na knižním trhu jsou nově tři publikace, které vyprávějí drastické příběhy výchovných selhání. A ve dvou případech také předkládají návod, jak s traumatizovanými dětmi pracovat.
Nová publikace z nakladatelství Portál zaujme už průrazným titulem. Jmenuje se Nebuď p*ča a jejím autorem je dlouholetý pracovník v ústavní péči Tomáš Morávek. Zjevně to je srdcař, ale také člověk, který nejde pro ostřejší slovo či neortodoxnější metody daleko.
V knize popisuje svou cestu k tomu, jak se stal vychovatelem v ústavní péči. Vcelku nevybíravě mluví o nepřijatelném chování řady svých starších kolegyň a budí tak trochu zneklidňující dojem, že je ve světě ústavní péče tím jediným spravedlivým. Přes místy značnou míru sebeprezentace ale jeho kniha nabízí mnohé cenné rady a neokázalé pravdy, které se hodí i při výchově vlastních dětí.
Od úvodního motta o tom, že nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutíme cítit se hůře, až k možná banálnímu, ale přesto pro mnohé rodiče nejspíš překvapivému poznatku, že někdy je lepší ztišit hlas, protože pak se ztiší i dítě.
„Občas se mě lidé ptají, jak to dělám, že jsou se mnou jindy zlobivé a agresivní děti klidnější, komunikují a projevují i kladné emoce. Má rada je prostá:
