Česko-slovenské slovo týdne: tchyně vs. svokra

Pár slov o slově tchyně

Předně si slibme: dnes žádné vtipy o tchyních, ano? Toto je seriózní sloupek!

A protože už jsem ve svém oboru léta honěný a současnou kodifikaci (čti: to, jak bychom měli psát podle Ústavu pro jazyk český) znám vcelku obstojně, už jen máloco mě překvapí. Na rozdíl od jiných.

Ale ruku na srdce, mluvíte-li o tchyni, vyslovujete ji krátce? Nelžete! Respektive takto: Znáte vůbec někoho, kdo ji krátce vyslovuje? (Ostraváci se nepočítají!) Sotva, protože takových lidí bude asi tolik jako těch, kteří vyslovují matjesy s oním [j].

Přesto tuto nedélku držíme uměle při životě. Tedy jak kde: V oficiálních psaných textech, nad nimiž bdí oko korektorovo, se to ještě ctí (byť i zde se občas najde dlouhá, tedy nekodifikovaná varianta). Ovšem v textech internetových, kde se plebs vyjadřuje volně a nad pravopisem si příliš hlavu neláme, je situace jiná.

A proto: Ještě než někoho po „gramanácovsku” osočíte z neznalosti normy – neřkuli celé mateřštiny, pozor, jste totiž sami v menšině. A teď mi řekněte, vážení kolegové z ÚJČ, co by vám udělalo, zrovnoprávnit dlouhou variantu (a neuvádět tak prostý lid v překvapení). Když už jste zrovnoprávnili tripletu čurat/čúrat/čůrat…

Ještě pro jednu věc mám toto slovo rád. Vždy jsem záviděl jiným jazykům aspiraci neboli přídech, v první řadě romštině, na jehož fonetickém svérázu se tento jev výrazně spolupodílí. My takových (pseudo)aspirovaných slov mnoho nemáme, o to s větší rozkoší je vypouštím z úst, ať už je to [t^hi:ňe], [t^ha:n] nebo [t^hoř̥].

Pche (čti [p^he]) – a pak že prý se nedá sloupek o tchyních napsat bez vtipů o těchto. (Jen se bojím, že má sparingpartnerka tomuto lákadlu neodolá.)

Čech o slově svokra

No dobře, my máme sexy přídech, zato svokra zní starobyleji, vznešeněji, slavnostněji… A přitom jde o popisnost až prozaickou: „své krve žena“. Však jsme ji dříve také mívali, ještě Jungmann uvádí heslo swekra a jeho řidší varianty swekry a swekrew; ba co víc, rozlišuje swekruši („tchyně“) od swekrušny („švagrová“).

Ale marná sláva, někdejší svekru postupně vytlačila tchyně, ana se zjevila prý už za časů Komenského namísto původního staročeského tvaru tšče (srov. mužský protějšek test „tchán“). Anebo snad tchýně…?

Michal Škrabal, lexikograf a korpusový lingvista, ředitel Ústavu Českého národního korpusu

Niečo o slove svokra

O svokrách len dobre. (Hlavne ak máme nábeh čoskoro sa svokrou stať, dokonca viacnásobnou.) Slovo svokra (svokrička, svokruša, svokruška), označujúce manželovu matku, je ženským náprotivkom k mužskému pomenovaniu svokor, manželov otec; spoločne sa nazývajú svokrovcami.

Na označenie matky manželky vo vzťahu k manželovi máme v slovenčine menej používané slovo testiná (testinká), s príslušným mužským pendantom tesť, spoločne tesťovci. Paralelné používanie týchto slov je však dlhodobo na ústupe, označenie svokor, svokra, svokrovci sa postupne zaužívalo jednotne pre ženiných i mužových rodičov.

Pri ich priamom oslovovaní sa však často nahrádzajú rovnakými pomenovaniami ako pre vlastných rodičov – teda mama a otec. Zatiaľ čo niekto rieši svokrovské problémy (najmä vo vzťahu svokra – nevesta, svokra – zať), Rudo Sloboda v románe Krv (1991) spomína aj iné: „Takí zaťovia, ktorých príliš nútite prijať svokrovské móresy, odchádzajú do krčiem, aby si oddýchli.“

Takmer rovnako ako svokry sa v bežnej komunikácii skloňuje svokrin jazyk (po latinsky Sansevieria trifasciata, v češtine tchynin jazyk alebo tenura, v angličtine mother-in-law’s tongue) – kvietok, ktorý dostal meno podľa tvaru svojich listov: sú totiž dlhé a špicaté (mečovité), nelichotivo pripomínajúce jazyk svokry.

Najznámejšia a najodolnejšia izbová rastlina – izbovka (po česky tak pohodovo – pokojovka), akýsi nezmar medzi nezmarmi, mnohým z nás dobre známa z parapetných dosiek československých škôl, škôlok a úradov, má dnes napriek občasnému prívlastku socialistická stále viac obdivovateľov.

Pre svoju absolútnu nenáročnosť a zároveň dekoratívnosť a dlhovekosť je objektom čoraz väčšieho zberateľského záujmu sukulentárov. Rýchlo sa rozmnožuje a jej listy majú protizápalové liečivé účinky, podobne ako aloa pravá (Aloe vera). A pretože funguje ako perfektná prírodná čistička vzduchu, výborne sa hodí aj do spálne. (Tu si primyslíme veľkého smajlíka.)

Či už vnímame svokru ako milé, rodinne založené stvorenie, ktoré chce každému len dobre, predovšetkým svojmu už dospelému dieťaťu (a vnúčatám), alebo ako vďačný terč vtipov, dokonca až čierneho humoru, každý z nás sa rád zasmeje:

– „Viete, prečo sa svokry pochovávajú do pol pása?“ – „Aby sa mal kto starať o hrob!“

– „Svoju svokru volám vegeta.“ – „Prečo?“ – „Pretože sa mieša do všetkého.“

Mladomanžel príde domov podnapitý a vo dverách stretne svokru s metlou v ruke. Prižmúri oči a povie: „Mamička, zametáte alebo odlietate?“

Slovenka o slove tchyně

Zatiaľ čo slovenské slovo svokra nás baví možným etymologickým východiskom v indoeurópskom *sṷe- („svoj“) + *kerə- („hlava“/„krava“), malý prieskum medzi českými internetovými vtipkármi ma doviedol až k ich uletenému tvrdeniu, že slovo tchyně vzniklo zložením slov tchoř a svině.

Monika Kapustová, věnuje se jazykovědě, překladům a výuce