Středoevropští obilnáři se snaží prosadit své zájmy, Kreml zase svoje. Ale doplatí na to Ukrajina
Komentář Štěpána Daňka: Evropa je prý zaplavená levnou ukrajinskou pšenicí, kvůli které místní farmáři nemohou prodat svoji produkci. Na druhé straně čteme o rekordních ziscích zemědělců a na pultech vidíme vysoké ceny potravin, které zvedají inflaci. I laikovi je zřejmé, že tady něco nesedí. Pojďme se tedy podívat na čísla, protože ta v dosavadní argumentaci o obilí uvíznutém v rámci koridorů solidarity často chybí.
První pochybnost přinesla zpráva Evropské komise, která spočítala, že ukrajinský dovoz se sice zvýšil, ale i tak má EU méně obilí a dalších zemědělských plodin. Důvodem je fakt, že loni byla v Unii nižší sklizeň, a to především u kukuřice o patnáct milionů tun. A právě kukuřice je jedinou plodinou dováženou z Ukrajiny ve významnějším množství. Dovezlo se jí o pět milionů tun více než v předchozím období, což nahradilo jen třetinu uvedeného deficitu. Podle komise zachránila ukrajinská kukuřice především Španělsko a tamní chovy zvířat, protože kvůli suchu byla produkce krmiv nedostatečná.
Více se dovezlo i ostatních. Konkrétně o tři miliony tun pšenice, o dva miliony tun slunečnice a jeden milion tun řepky, vyčíslila komise na jednání příslušného evropského výboru. V souhrnu se jedná o zanedbatelná množství ve srovnání s celkovou produkcí těchto komodit v Evropské unii, která činí 300 milionů tun ročně.
Pokud tedy nesedí stížnosti ohledně množství, jak je to s cenami? Proč vlastně máme ceny potravin vyšší než před válkou? A jak to jde dohromady s tvrzením zemědělců, že ceny pšenice jsou nízké?
