Jakub Radan Dvořák
Skupina vědců se vrátila z expedice do Antarktidy. Část prováděla výzkum na ostrově Nelson, kde účastníci přebývali ve stanech. Druhá skupina strávila měsíc na stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse v severní části kontinentu. Stanice patří Masarykově univerzitě a v expedici převažovali vědci z této brněnské instituce. Dále se jí zúčastnili výzkumníci z Portugalska, Turecka, Velké Británie i Ukrajiny. Zkoumali ledovce nebo změny teplot.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Jak dlouho trvá naplánovat expedici do Antarktidy?
- Kdo se výzkumné výpravy zúčastnil?
- Na co se vědci zaměřili?
- Jsou v Antarktidě vidět projevy klimatické změny?
- Jak vypadá průměrný den na polární stanici?
Minulý týden jste se vrátil z výzkumné expedice do Antarktidy. Jaké je být zpátky z nejchladnějšího kontinentu v Česku, kde se probouzí jaro?
Popravdě je to docela fajn, dva měsíce v Antarktidě většinou stačí. Je dobré se vrátit do našeho klimatu. I proto, že v Antarktidě přichází zima, dny se zkracují. Tady jsou dny zase delší, člověk si aspoň užije sluníčka, pokud zrovna svítí. Já se osobně vždy těším na moment, až budeme mít hotovo a budeme se vracet zpátky.
Co znamená vést expedici do Antarktidy?
Je to především logisticky náročná práce. Udržet skupinu pohromadě, vyřešit ubytování a dopravu. Tyhle záležitosti máme nasmlouvané s firmou Czechoslovak Ocean Shipping, která dále komunikuje s místní agenturou v Chile. Firma nám pomáhala už od začátku expedic, dovážela materiál v roce 2005, když se stanice Johanna Gregora Mendela stavěla.
Na samotné stanici je mým úkolem držet denní chod, rutinu. Lidé se musejí střídat ve službách. Sami si vaříme, sami si uklízíme, kromě techniků nemáme žádný personál, přímo se podílejí vědci. Z pozice vedoucího koriguju, kdo, kde, co a jak dělá.
Mgr. Filip Hrbáček, Ph.D. (33)
Brněnský vědec, geomorfolog a fyzický geograf. Působí na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, kde se podílí na výzkumu i výuce. Už od bakalářské práce se věnuje zkoumání permafrostu a antarktické půdě. Polární stanici Johanna Gregora Mendela v Antarktidě navštívil poprvé v roce 2014 jako doktorský student. Od té doby se účastnil dalších šesti expedic a dvě vedl.
Kolik lidí a s jakým zaměřením se expedice zúčastnilo?
Když se bavíme o expedici na stanici Johanna Gregora Mendela, tam nás bylo čtrnáct. Byli s námi tři technici, lékař, jeden dobrovolník, který se zapojoval do technických prací, jeden novinář, osm vědců a pak já v pozici vedoucího.
Kromě vás čtrnácti z Česka odjížděla ještě jedna skupina vědců. Kam jeli, když ne na stanici?
Skupina devíti lidí byla na ostrově Nelson, který je hned vedle Ostrova krále Jiřího v oblasti Jižních Shetland. Společně jsme cestovali až na Ostrov krále Jiřího a dále armádní lodí asi patnáct kilometrů. Kvůli špatnému počasí jsme u ostrova museli zůstat přes noc a vylodili se až další den ráno.
Tahle menší skupina na ostrově Nelson přebývala ve stanech. Dostali se potom aspoň k vám na stanici?
Ne, vůbec. Už kolem dvacátého února se vrátili zpátky do Česka. Celá expedice trvala necelé čtyři týdny.
Problém nejsou nízké teploty, je tam mírně nad nulou, ale téměř neustále prší nebo mrholí. Bohužel jsem ještě neměl čas se po návratu s druhou skupinou setkat a popovídat si, co se povedlo. Vyměnili jsme si aspoň pár e-mailů a podle nich byla expedice fajn. Byla to pro ně zajímavá zkušenost, mohli pracovat v jiném prostředí a sledovat, jak se různé oblasti Antarktidy liší.
Ve skupině byli skrze mezinárodní spolupráci dva kolegové z Turecka, jeden z Velké Británie. Součástí téhle expedice byl i doktor Anton Puhovkin, biolog, který působí na Masarykově univerzitě a který potom z ostrova Nelson pokračoval dál s ukrajinskou expedicí na základnu Akademik Vernadsky při západním pobřeží Antarktického poloostrova.
Že byl součástí vaší expedice vědec z Ukrajiny, mělo něco společného s válkou?
Mezi výzkumnými skupinami botaniků dlouhodobě funguje
