Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Bez pozitivních vzorů se Romům některé věci zdají nepřekonatelné, říká aktivista David Tišer

Foto: Gabriel Kuchta Deník N
Foto: Gabriel Kuchta Deník N

„Film je kategorie sama o sobě, to jsou samé předsudky a stereotypy. A když to chcete změnit, prostě si nezahrajete,“ říká v rozhovoru u příležitosti dnešního Mezinárodního dne Romů aktivista a umělec David Tišer. Boji za práva Romů a LGBT+ komunity se věnuje roky. Problémů je podle něj stále hodně, přesto tvrdí, že v české společnosti vidí posun k lepšímu.

V rozhovoru se dočtete:

  • Jakou romskou pohádku má nejraději.
  • Proč byl Ježíš ukřižovaný jenom na třech hřebech.
  • Jak se podle něj proměnila romská LGBT+ komunita.
  • Proč mají u jeho jména v České televizi červený vykřičník.
  • Proč označuje dvě svá představení za milník pro Romy.
  • A co je to artivismus.

Říkal jste, že vás dnes čeká ještě divadelní zkouška. Co momentálně připravujete?

Pohádku pro děti, kterou jsme pracovně nazvali Pekaři. Vybrali jsme několik romských pohádek, po celou dobu představení se budou péct takové placky, romský chléb. Proto ten název.

Naše pohádky jsou paradoxně vždycky úplně nejvíc vytížené, lidé si je u nás objednávají nejčastěji. Děti baví, protože je děláme interaktivní, snažíme se malé diváky zapojit. A čím více křičí a blázní, tím lepší představení to pro nás je.

Proč podle vás nejvíc táhnou zrovna pohádky?

Pro děti se toho v romském prostředí vytváří málo. Vznikají spíš výstavy, koncerty, taneční vystoupení… Ale věcí na míru ušitých pro ty nejmladší je málo. Hodně nás taky využívají třeba školy pro neromské děti, když jim chtějí touto nenásilnou formou předat pohled na romskou kulturu.

Jsou romské pohádky v něčem jiné než ty české?

Jsou absolutně jiné. České pohádky byly těm romským podobné možná kdysi dávno. Vychází z vyprávění v dobách, kdy neexistovala televize. Primárně nebyly pro děti, spíš to byly strašidelné historky nebo příběhy ze života. Ale samozřejmě postupem času se nějak vyvíjely. V romském prostředí se vyvíjí teď, vznikají pohádky i pro děti.

Ty starší jsou tedy moc drsné?

Jsou to drastické příběhy, říkáme jim hororky. Existuje příhoda, kdy je paní Milena Hübschmannová, zakladatelka české romistiky, sbírala, zapisovala a pak publikovala pod názvem Romské pohádky. V předmluvě vysvětlovala, jak to s romskými pohádkami obecně je.

Fortuna knihu vydala a rozeslala do škol. Někteří učitelé si ale tu předmluvu nepřečetli a začali psát do nakladatelství, co to je za strašné věci. Nejsou

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

Romové

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější