Výpadky léků? Probudili jsme se z blahobytného snu, říká lékárník Havlíček. Z africké mise se vrátil do evropské „lékové krize“
„Uspokojení z práce jsem čerpal třeba z toho, že jsem se i v tom nedostatku léků snažil dělat skoro zázraky,“ vzpomíná lékárník Stanislav Havlíček na jednu ze svých misí s Lékaři bez hranic. Koncem února se bývalý prezident České lékárnické komory vrátil ze šesté mise z Etiopie, rovnýma nohama do lékového nedostatku, na jaký v srdci Evropy rozhodně nejsme zvyklí. Na zázraky bychom čekat neměli.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Co se v Evropě stane, když dojde fyziologický roztok,
- kudy vede cesta k dostatku léků,
- kdy půjde o život,
- proč na mise nesmí mesiáš,
- kdy se z mise vrací duše,
- proč už tričko Lékařů bez hranic nefunguje jako neprůstřelná vesta.
Koncem února jste se vrátil z Afriky. A zatímco jste byl v Etiopii, u nás proběhla vlna nedostatku některých léků, která se projevila zejména v zrcadle souběhu několika epidemií, hlavně chřipky, covidu a angín u dětí…
Takové probuzení se z blahobytného snu…
Mluví se o krizi. Máme být vyděšení?
Rozhodně ne. Kladivo dopadlo na kovadlinu, ale zatím se nic nestalo, zatím tam nebyl ani ničí palec, i když možná o fous. Myslím a doufám ale, že to probudilo nejen českou, ale evropskou populaci z našeho blahobytného snu.
Z blahobytného snu o vždy a za všech okolností dostupných lécích? Proč je to jen sen?
Protože náš trh je zcela závislý na indickém a čínském chemickém průmyslu, který do továren na území EU a u nás dodává základní složky léků, bez kterých by se nic nevyrobilo.
My to tady umíme pěkně namíchat a vylisovat do tablet, ale nemáme suroviny. Výroba těchto chemikálií je drahá a zejména ekologické předpisy nám nedovolují chemikálie vyrábět tak dramaticky levně, tedy za cenu, jakou si představujeme.
A tak zůstáváme naoko prudce ekologičtí a necháváme to na Číně?
Hrajeme si na ekologicky založené, ale zároveň chceme všechno úplně nejlevněji. Evropa, ale i Spojené státy nebo Kanada se
