Nepouštějme staré rozléčené pacienty z nemocnice. Vymstí se nám to, varuje expertka

Co se v rozhovoru mimo jiné dozvíte:

• Do jaké míry jsou podle Ivy Holmerové reálné plány na změnu péče o seniory v dlouhodobé péči.
• Bez jakých kroků nemají podobné „reformy“ smysl.
• Co geriatři už třicet let navrhují změnit, ale zatím je nikdo nevyslyšel.

Ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí chystají zásadní změnu péče o seniory. Počítají mimo jiné s tím, že by se lidé z léčeben dlouhodobě nemocných měli po devadesáti dnech přesouvat do jiných zařízení. Co na tento návrh říkáte?

Já jsem ho podrobně nestudovala, takže nevím, jak přesně tuto změnu ministerstva zamýšlejí. Ale protože problémy geriatrie sleduju více než třicet let, mohu říct, co by v péči o seniory rozhodně pomohlo. A co se bohužel zatím vyřešit nepodařilo.

A to?

Nejprve je třeba říci, že se na seniory díváme příliš z pohledu ústavní péče. Dvě třetiny péče přitom probíhá v domácím prostředí, nejčastěji se starají příbuzní. Ústavní řešení by mělo být až vrchol ledovce, nikoliv základ. Hlavní je, aby měl senior péči a podporu rodiny a také aby měli podporu pečující.

Chystaná změna se ale týká seniorů, kteří už nejsou soběstační, jejich rodina se o ně starat nemůže a potřebují stálou pomoc druhých.

Je ale otázka, jestli tato změna bude řešit to, co je pro pacienta ve vysokém věku nejdůležitější. Tedy způsob, jakým je o něj postaráno při jeho prvních zdravotních potížích. Medicína by měla lidi udržovat v dobrém stavu, aby nepotřebovali v takové míře lůžkovou péči.

Když na lůžkovém zařízení seniora dobře zrehabilitujeme, dokáže žít v domácím prostředí ještě docela dlouho v relativně dobrém stavu. Pokud ale člověka přesuneme do ústavu, je to pro společnost