Komu tím prospěješ? Velký revival hloupé otázky
Komentář Ondřeje Štindla: V čase vyhrocené veřejné debaty člověk často naráží na snahu udržet kázeň, dosáhnout toho, aby z „vlastních řad“ nezaznívaly otázky a tvrzení, které by mohly nahrát „nepříteli“. Je to groteskní, absurdní a destruktivní tendence.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
I lidský život má refrény. Situace, které se – třeba v dobově specifických obměnách – opakují desetiletí po desetiletí. Anebo se po delším odstupu nečekaně vracejí, objevují se v novém kontextu, třeba nesou i pozměněný význam. Jejich podstata přesto zůstává stejná. Být schopný to vnímat je jedna z pofiderních výhod stárnutí. A někdy taková nově objevená kontinuita může docela překvapit.
Příkladem takového pokračujícího cyklu je i docela intenzivní revival otázky: „Komu tím prospěješ?“ Narážím na ni nebo nějakou její modifikaci docela často, ve formě mluvené i tištěné. Až dosud jsem ji přitom měl za úkaz spojený s
