Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Debata o zdanění OSVČ je plná chyb a opomenutí. Dávejte pozor na jednoduchá srovnání

Když se popisují statistiky, dává se chybně rovnítko mezi daň z příjmů z přiznání a daň z příjmů OSVČ. Foto: ČTK
Když se popisují statistiky, dává se chybně rovnítko mezi daň z příjmů z přiznání a daň z příjmů OSVČ. Foto: ČTK

Plán na zvýšení odvodů osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) opět rozvířil emoce. Kromě tradiční vlny pochybných srovnání zdanění živnostníků a zaměstnanců, kdy se vedle sebe s oblibou staví hrušky a jablka, se opět začala objevovat neméně klasická jednostranná tvrzení o tom, jak to mají OSVČ těžké a platí moc nebo jak to mají živnostníci lehké a platí málo. V lepším případě se při argumentaci používají i statistiky, pohříchu však mnohdy chybné či ochuzené o kontext. Řada věcí se navíc v debatě opomíjí. Pojďme se podívat na časté chyby v argumentaci a také na věci, na které se zapomíná.

Vláda zvažuje zvýšení odvodů OSVČ. O konkrétní podobě ještě není jasno, ale hovoří se o růstu sociálního pojištění, přičemž podle serveru Seznam Zprávy jsou ve hře dvě varianty.

První počítá s postupným navýšením minima u sociálního pojištění z nynějších 25 % průměrné mzdy na 40 %. Při stávající průměrné mzdě by to znamenalo zvýšení minimálního sociálního pojištění ze stávajících 2944 korun na 4709 korun u OSVČ, které mají podnikání jako svůj hlavní zdroj příjmů. Pro živnostníky aktuálně platící toto minimum by to znamenalo zvýšení odvodů o 21 180 korun ročně. Změny by se naopak nedotkly OSVČ s vyššími zisky.

Druhou alternativou je zvýšení vyměřovacího základu pro výpočet sociálního pojištění, který se nyní počítá jako 50 % zisku. Podle návrhu by se měl zvýšit až na 70 %. Pro OSVČ se ziskem 500 000 korun by to znamenalo zvýšení sociálního pojištění o 29 200 korun ročně, pro OSVČ se ziskem 1 000 000 korun pak 58 400 korun ročně. Tato úprava by se naopak nedotkla živnostníků s nízkými zisky.

Jak se počítají odvody OSVČ a zaměstnanců

Nejdříve na úvod pár nudných faktů, jak se počítají daně a pojištění zaměstnanců a OSVČ. U podnikatelů je situace následovná. OSVČ vezme své reálné příjmy, k nim uplatní reálné výdaje nebo výdajový paušál dle druhu podnikání. Z rozdílu, který případně poníží o nezdanitelné části, vypočte 15% daň z příjmů, přičemž z výsledku odečte ještě základní slevu na poplatníka a případně další slevy a zvýhodnění. Z příjmů nad maximální vyměřovací základ (pro rok 2023 jde o 1 935 552 korun) se pak platí sazba 23 %.

Zdravotní a sociální pojištění OSVČ se pak počítá z 50 % vyměřovacího základu, tedy z poloviny rozdílu mezi příjmy a výdaji. Sazba u zdravotního pojištění činí 13,5 % a u sociálního 29,2 %. U zdravotního a sociálního však platí minimální pojistné, které musí OSVČ odvádět bez ohledu na výši zisku.

Minimální vyměřovací základ se u sociálního pojištění počítá jako 25 % průměrné mzdy a u zdravotního pojištění 50 % průměrné mzdy, což pro rok 2023 znamená u zdravotního pojištění minimální zálohu 2722 korun a u sociálního pojištění 2994 pro OSVČ hlavní (a 1178 pro OSVČ vedlejší, kde je minimální vyměřovací základ deset procent průměrně mzdy). U sociálního pojištění pak ještě platí strop, kdy maximální vyměřovací základ činí 1 935 552 korun.

Další možností, kterou ale nemohou využít všechny OSVČ, je vstoupit do paušálního režimu a platit takzvanou paušální daň. Paušální daň mohou od roku 2023 platit živnostníci s příjmy do dvou milionů korun (doposud byl limit milion). Paušální daň se v roce 2023 hradí ve třech různých pásmech na základě předchozích příjmů a výdajového paušálu, do kterého OSVČ spadá. V prvním pásmu se platí 6208 korun (minimální částka zdravotního pojistného, 1,15násobek minima sociálního pojistného a daň ve výši sto korun). Ve druhém pásmu OSVČ hradí 16 000 korun a ve třetím 26 000 korun.

U zaměstnanců se pak daň z příjmů platí jako 15 % (v případě příjmů nad vyměřovací základ 23 %) z hrubé mzdy, přičemž i oni samozřejmě mohou uplatnit odečitatelné položky, slevy na dani či daňové zvýhodnění na dítě. Z hrubé mzdy se dále odečte část sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance (6,5 % a 4,5%) a výsledná částka je čistou mzdou. Z hrubé mzdy se nicméně vypočítají ještě odvody za zaměstnavatele (24,8 % a 9 %), které zaměstnavatelům zvyšují mzdové náklady. Dříve se součet hrubé mzdy a odvodů za zaměstnavatele nazýval superhrubou mzdou a 15% daň se počítala právě z ní.

Debata o zdanění OSVČ je pokroucená

Dále si upřesněme dvě věci. Zaprvé: OSVČ platí na daních a odvodech méně než zaměstnanci, ať to vezmete z jakéhokoli úhlu pohledu. To je fakt a nemá smysl se tvářit, že tomu tak není.

Zadruhé: skutečnost, že OSVČ mají nižší zdanění, neznamená, že je to špatně. Tento text nemá ambice říkat, o kolik a zda vůbec se mají odvody OSVČ zvedat. Motivem je jen upozornit na některé aspekty, na které se v debatě o OSVČ často zapomíná nebo v nichž se chybuje.

OSVČ netvoří jednolitý celek

„Podle sebe soudím tebe.“ Takto lze popsat častou reakci na sociálních sítích, když se začne řešit zdanění OSVČ. Na jedné straně se vyrojí

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Podnikání

Ekonomika, Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější