Debata o zdanění OSVČ je plná chyb a opomenutí. Dávejte pozor na jednoduchá srovnání
Plán na zvýšení odvodů osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) opět rozvířil emoce. Kromě tradiční vlny pochybných srovnání zdanění živnostníků a zaměstnanců, kdy se vedle sebe s oblibou staví hrušky a jablka, se opět začala objevovat neméně klasická jednostranná tvrzení o tom, jak to mají OSVČ těžké a platí moc nebo jak to mají živnostníci lehké a platí málo. V lepším případě se při argumentaci používají i statistiky, pohříchu však mnohdy chybné či ochuzené o kontext. Řada věcí se navíc v debatě opomíjí. Pojďme se podívat na časté chyby v argumentaci a také na věci, na které se zapomíná.
Vláda zvažuje zvýšení odvodů OSVČ. O konkrétní podobě ještě není jasno, ale hovoří se o růstu sociálního pojištění, přičemž podle serveru Seznam Zprávy jsou ve hře dvě varianty.
První počítá s postupným navýšením minima u sociálního pojištění z nynějších 25 % průměrné mzdy na 40 %. Při stávající průměrné mzdě by to znamenalo zvýšení minimálního sociálního pojištění ze stávajících 2944 korun na 4709 korun u OSVČ, které mají podnikání jako svůj hlavní zdroj příjmů. Pro živnostníky aktuálně platící toto minimum by to znamenalo zvýšení odvodů o 21 180 korun ročně. Změny by se naopak nedotkly OSVČ s vyššími zisky.
Druhou alternativou je zvýšení vyměřovacího základu pro výpočet sociálního pojištění, který se nyní počítá jako 50 % zisku. Podle návrhu by se měl zvýšit až na 70 %. Pro OSVČ se ziskem 500 000 korun by to znamenalo zvýšení sociálního pojištění o 29 200 korun ročně, pro OSVČ se ziskem 1 000 000 korun pak 58 400 korun ročně. Tato úprava by se naopak nedotkla živnostníků s nízkými zisky.
Jak se počítají odvody OSVČ a zaměstnanců
Nejdříve na úvod pár nudných faktů, jak se počítají daně a pojištění zaměstnanců a OSVČ. U podnikatelů je situace následovná. OSVČ vezme své reálné příjmy, k nim uplatní reálné výdaje nebo výdajový paušál dle druhu podnikání. Z rozdílu, který případně poníží o nezdanitelné části, vypočte 15% daň z příjmů, přičemž z výsledku odečte ještě základní slevu na poplatníka a případně další slevy a zvýhodnění. Z příjmů nad maximální vyměřovací základ (pro rok 2023 jde o 1 935 552 korun) se pak platí sazba 23 %.
Zdravotní a sociální pojištění OSVČ se pak počítá z 50 % vyměřovacího základu, tedy z poloviny rozdílu mezi příjmy a výdaji. Sazba u zdravotního pojištění činí 13,5 % a u sociálního 29,2 %. U zdravotního a sociálního však platí minimální pojistné, které musí OSVČ odvádět bez ohledu na výši zisku.
Minimální vyměřovací základ se u sociálního pojištění počítá jako 25 % průměrné mzdy a u zdravotního pojištění 50 % průměrné mzdy, což pro rok 2023 znamená u zdravotního pojištění minimální zálohu 2722 korun a u sociálního pojištění 2994 pro OSVČ hlavní (a 1178 pro OSVČ vedlejší, kde je minimální vyměřovací základ deset procent průměrně mzdy). U sociálního pojištění pak ještě platí strop, kdy maximální vyměřovací základ činí 1 935 552 korun.
Další možností, kterou ale nemohou využít všechny OSVČ, je vstoupit do paušálního režimu a platit takzvanou paušální daň. Paušální daň mohou od roku 2023 platit živnostníci s příjmy do dvou milionů korun (doposud byl limit milion). Paušální daň se v roce 2023 hradí ve třech různých pásmech na základě předchozích příjmů a výdajového paušálu, do kterého OSVČ spadá. V prvním pásmu se platí 6208 korun (minimální částka zdravotního pojistného, 1,15násobek minima sociálního pojistného a daň ve výši sto korun). Ve druhém pásmu OSVČ hradí 16 000 korun a ve třetím 26 000 korun.
U zaměstnanců se pak daň z příjmů platí jako 15 % (v případě příjmů nad vyměřovací základ 23 %) z hrubé mzdy, přičemž i oni samozřejmě mohou uplatnit odečitatelné položky, slevy na dani či daňové zvýhodnění na dítě. Z hrubé mzdy se dále odečte část sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance (6,5 % a 4,5%) a výsledná částka je čistou mzdou. Z hrubé mzdy se nicméně vypočítají ještě odvody za zaměstnavatele (24,8 % a 9 %), které zaměstnavatelům zvyšují mzdové náklady. Dříve se součet hrubé mzdy a odvodů za zaměstnavatele nazýval superhrubou mzdou a 15% daň se počítala právě z ní.
Debata o zdanění OSVČ je pokroucená
Dále si upřesněme dvě věci. Zaprvé: OSVČ platí na daních a odvodech méně než zaměstnanci, ať to vezmete z jakéhokoli úhlu pohledu. To je fakt a nemá smysl se tvářit, že tomu tak není.
Zadruhé: skutečnost, že OSVČ mají nižší zdanění, neznamená, že je to špatně. Tento text nemá ambice říkat, o kolik a zda vůbec se mají odvody OSVČ zvedat. Motivem je jen upozornit na některé aspekty, na které se v debatě o OSVČ často zapomíná nebo v nichž se chybuje.
OSVČ netvoří jednolitý celek
„Podle sebe soudím tebe.“ Takto lze popsat častou reakci na sociálních sítích, když se začne řešit zdanění OSVČ. Na jedné straně se vyrojí
