Deník N

Princip, že každý musí mít maturitu, je fikce, říká hejtman Vondrák. Pokrývačů je málo a robot vám topení neopraví

Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák je přesvědčený, že by kraje měly mít finální pravomoc rozhodovat o kapacitách oborů na středních školách. Foto: ČTK
Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák je přesvědčený, že by kraje měly mít finální pravomoc rozhodovat o kapacitách oborů na středních školách. Foto: ČTK

O oborech středních škol a počtech nabíraných žáků mají brzy rozhodovat kraje. Minulý čtvrtek se na tom dohodla předsedkyně Asociace krajů ČR Jana Mračková Vildumetzová s ministrem školství Robertem Plagou. Ten ještě loni návrh odmítl, protože měl podle něj řadu nedostatků. Teď ale hejtmany podpořil s tím, že nebude bránit uzákonění zaběhnuté praxe, kdy ředitelé se zřizovateli věc konzultují. Proč stojí kraje o možnost rozhodovat o kapacitách a oborech, vysvětluje v rozhovoru poslanec a hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák.

Proč by měly kraje mít pravomoc rozhodovat o oborech středních škol a počtu nabíraných žáků?

Myslím si, že se to hodně zveličuje, protože dneska už to takto de facto funguje. Takže jde o narovnání stávajícího stavu. Aby to bylo legislativně podchyceno a aby měl kraj jako zřizovatel finální kontrolu nad případnými excesy. Rozhodně odmítám, co zaznívá, že si tím jako kraje vytváříme náhradu za původně navrhované cut-off score (minimální bodová hranice pro přijetí na školu, pozn. red.). Veškeré spekulace o tom, že chceme tímto nástrojem zabránit deseti procentům lidí, aby šli na střední školu, jsou nesmysly. To jsou spekulace, které nejsou hodné hejtmanů našich krajů.

K čemu je tedy navrhovaná pravomoc dobrá?

Vedení kraje musí respektovat trh práce v daném kraji. Existují firmy, které mají své požadavky, a vzdělávací systém by měl respektovat to, co potřebuje trh práce. V reakci na náš návrh zaznívá, že musíme vychovávat lidi k obecnému, flexibilnímu vzdělávání, které umožní se přizpůsobit. Proti tomu nic nemám, ale od toho máme celoživotní vzdělávání. Nemůžeme dospět do situace, že budeme připravovat lidi pro trh práce za deset patnáct let a nerespektovat potřeby trhu práce v daný okamžik. Musíme respektovat také to – a to už děláme –, že celoživotní vzdělávání bude připravovat lidi i pro budoucí nabídku práce v rámci krajů. To je klíčové.

Celoživotním vzděláváním myslíte dodatečná školení?

Jsou to školení, doškolovací kurzy… Do toho se mohou zapojit i veřejné školy, nejen firmy. Dneska už každá firma běžně reflektuje, že dochází ke změně toho, co potřebuje ve své výrobě, výzkumu, vývoji. A o tom to je. Nechceme omezit, co kdo má studovat, ale musíme mít finální pravomoc rozhodovat, aby nedocházelo k excesům. Pravdou je, že nám chybí lidé v některých profesích. My se ztotožňujeme s tím, že to vyřešíme dovážením pracovní síly ze zahraničí. Myslím ale, že je to velmi rizikový faktor a rozhodně by neměl být dominující. Je špatné saturovat trh práce dovozem pracovní síly.

Co myslíte těmi excesy?

Když třeba přijde ředitel gymnázia nebo jakékoliv jiné školy, kde bude chtít z původně čtyř tříd otevřít najednou osm, rada kraje by měla mít pravomoc to změnit. Troufám si říct, že máme v kraji vyváženou nabídku a poptávku středních škol. Ale kdyby se objevil někdo, kdo bude chtít zneužít toho, že má atraktivní obor, a otevřel by další čtyři třídy navíc, měla by pro takové případy existovat pravomoc rady kraje, aby tomu zamezila. Nechceme mluvit školám do toho, koho si přijímají, ale musíme mít pravomoc zasáhnout do situace, která by vedla k převýšení požadavků, které nejsou reálné.

Vy o situaci, kdy bude někdo nabízet atraktivní obor, mluvíte jako o zneužití?

Nechci mluvit o zneužití, ale každý ředitel má pocit, že potřebuje dostat na svou školu co nejvíce dětí. Myslím si, že jsou to ředitelé, kteří neuvažují korektně. Teď jsem byl na jedné škole, kde mi ředitel přímo řekl, že si sám zavedl cut-off score a nepřijal některé studenty, byť to znamenalo, že přijde o finanční dotaci. Ale udělal to proto, aby zajistil kvalitu vzdělání školy. A to je smyslem toho, o čem se bavíme. Zajistit kvalitu vzdělávacího systému.

Je vůbec správné dát krajům do rukou moc rozhodovat o oborech a počtech přijatých? Nemají kraje jako zřizovatelé spíš poskytovat technickou podporu?

Kraje jsou zřizovatelé. Vysoké školy zase zřizuje ministerstvo školství, a to jim také dává peníze podle toho, jak chce ministerstvo, nikoliv vysoké školy. Divím se, že to někomu vadí. Zřizovatel má přece má právo rozhodnout, komu ty peníze směřovat a komu nikoliv. Je omyl myslet si, že to chceme zneužívat. Jde o to, mít pojistku, aby nedošlo k případnému zneužití ze strany ředitelů škol.

Co se ale týče práva krajů rozhodovat o kapacitách jednotlivých oborů na středních školách, obecně prospěšná společnost EduIn upozorňuje na další úhel pohledu: „Z pohledu ústavy mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách. O podmíněnosti schopnostmi občana a možnostmi společnosti se však píše až u vysokých škol. Proto lze přístup některých krajů považovat za neústavní.“ To není pádný argument?

Na to budu reagovat jednoduše.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější